Nenapravitelná?

Včera v 13:50 | Meh |  Den za dnem
Nenapravitelná, přesně ak se cítím. Pere se to ve mě jako snad nikdy. Jedna stránka chce být maličká a perfektní, ta druhá do toho nechce spadnout, nechce se dívat na vyděšené pohledy kolem sebe, nechce působit problémy rodině a hlavně nechce vidět ten smutek v očích milované osoby.

Zajímavé, vždycky postavím na první místo tu špatnou stránku. Ani nevím, proč to dělám. Vaše komentáře mi hodně pomáhají, ani nevím proč, ale cítím vždycky takovou rados,t když vidím o komentář navíc... Začínám si myslet, že mi jde jenom o pozornost. Nebo možná ne. Spíš hledám uznání, to je asi to správné slovo. Chjo...

19.9.
5:45 - ovesná kaše
8:45 - malý banán
12:45 - zapečené brambory (zapekla jsem je se zeleninou, bez tuku, bez ničeho, jenom je v tom přidané vajíčko)
15:45 - 45g žitný chléb, čistý vývar
20:00 - activie (kvůli příteli)

V úterý a čtvrtek mám tréninky. Už jsem potom nic jíst nechtěla, ale přítel šel domů se mnou a chtěl, aych si dala alespoň něco, tak jsem zvolila jogurt. Vypadá to jako by to bylo hodně, taky mi to tak napsané připadá, ale kaloricky i s pohybem mi to vychází něco málo přes 100kcal.

20.9.
6:45 - skyr s musli
9:45 - domácí muffin
13:15 - kuskus se zeleninou (200g)
Večeře: domácí burgr

Budu dělat domácí burgry. Mám koupený čedar, za chvíli půjdu pro maso... Je to pro mě hodně výzva, kvůli tomu nechci jíst svačinu. Musím to zvládnout, můžu si do něj dát cokoliv, to je super, budu vědět, co v tom je i přesnou hodnotu..

Ano, opět počítám kalorie. Občas na to zapomenu, ale alespoň orientačně je počítám. Myslím, že tyhlety stavy maj něco spolenčého s blížící se menstruací, vždy je to v tom období horší.

Na jendu stranu chci hrozně moc být šťastná ve své kůži! Durhá strana u tohohle není... Sakra už do háje, já chci bejt v pohodě, moc jíst co chci, bejt prostě v cajku a nestarat se o to, že pečivo má tolik a tolik kcal a že je to hrůza a proto ho nemůžu jíst. Fakt mě to s*re...

Držte se, Meh :)

 

18.9.

Pondělí v 17:12 | Meh |  Den za dnem
Opět se sebou bojuji. Moje poslední vtíravá myšlenka zní: 'Dostanu se na 55, rodiče mi daj pokoj a pak zase začnu se snižováním jídla.'

Proč to chci? Nevím... Mám pocit, že jsem perfekcionista. Potřebuju být ve všem skvělá, což se na mém těle podepisuje i v baletu. Od září jsem znovu začala tancovat a prostě podvědomě chci být nejlepší ze skupiny a hodně to odnáší moje záda, kotníky a kolena. Vímm, že bych měla brzdit, ale prostě to nejde...

Jsem divná :D

Jídelníček:
6:45 - špaldový koláč
12:45 - rýžové nudle samotné, vařené
Mezi 18 a 19: kuřecí vývar, žitný chléb
18:15 - salát (100g), brambory (70g)

S tou večeří si ještě nejsem jistá, protože ještě jsou brambory a mě začaly hrozně brambory chutnat. Není to moc kalorické, je to pomrně rychlé, přírodní a mají dobrou chuť.

Asi bych neměla sledovat, co jím. Neměla bych se starat o váhu, která je teď na 52,2 kg. Jenže mě se hrozně líbí holky, co mají hubené nohy. Příjdou mi krásné a já bych hrozně chtěla být jako ony. Občas se přistihnu, že sleduju nohy všech, co chodí kolem mě a přirovnávám je k těm svým, případně se na ně prostě dívám. Nevím, asi to je úchylka :D
Tohle celé už ani není o tom, že se cítím tlustá. Cítím, občas, ale spíš cítím potřebu být malinká, křehká, aby mě přítel mohl nosti v náručí )což může a dělá, ale stejně...).

Doufám, že se máte dobře :)

Meh


16.9.

Sobota v 21:52 | Meh |  Den za dnem
Den za dnem, venku ujíždí vlak a za mříží se otáčí svět. Vítr si osedlat tak, jak to umí jen pták, vyletět oknem ven a už se nedívat zpět.

Něco takového mám teď na mysli... Škola je stres, maturita je stres (ano, už teď), semináře jsou stres, příjmačky na vysokou jsou stres.

V poslední době jsem byla hodně v pohodě. Vykašlala jsem se na váhu, jedla pravidelně (stejně mi to vychází tak, že málokdy jsem nad 1000 kcal) a byla šťastná. Jenže teď znovu, poté, co mě mamka dnes zvážila, se mi do mysli začíná vkrádat ten hlas. Ten hnusnej hlas, že chci být hubená až na kost ať to stojí co to stojí. Zatím bojuji a nesnažím se být ohledně svého jídelníčku nějak striktní, ale cítím, že to začíná být opět špatné.

Myslím, že je fér se vám ozvat. Hlavně mi psaní blogu hodně pomáhá. Tyhle věci nemůžu nikomu říci a na internetu, pod rouškou anonymity je to tak moc snadné.

Chtěla bych vědět, jak se máte. Co vás trápí a s čím teď bojujete... Protože mě se to zase začíná hroutit jako domeček z karet.

Vaše malá Meh

 


School is coming

1. září 2017 v 10:49 | Meh |  Den za dnem
Ahoj :)

Původně jsem se sem už nechtěla nikdy vrátit. Měla jsem krizi. Velkou krizi. Ale teď už je to pryč. Zase jedu nahoru po horské dráze. Přečetla jsem všechno, co jsem tady napsala. Nevěřila jsem vlastním očím. Asi jsem fakt nemocná...

V pondělí začíná školní rok. Vůbec nevím, jak to pro mě bude těžké, jestli budu zvládat a jak to bude s maturitou. Docela se i bojím. Měla bych se co nejdříve probrat knížkama, které mám mít přečtené k maturitě. Četla jsem jich tak maximálně 5 z těch 20, což není uplně ideální. Hlavně si je musím srovnat dle historických kontextů a porovnat je s tím, co musím mít povinně (jako například 2 dramata, 2 prózy a ještě počtově z různých období).

Poslední týden se se mnou táhne neraživost až agresivita vůči všemu, co se děje. Naštěstí jsem ještě neudělala žádnou blbost, třeba že bych po někom ječela nebo něco. Myslím, že je to kvůli škole.

V pondělí mám též zápis na uměleckou školu. Ano, opět začínám tančit a hrozně moc se na to těším.

31.8.
Snídaně: jogurt s musli
Oběd: Caesar salát bez dresinku
Svačina: Corneto vanilka
Večeře: Jogurt, celozrná bulka

Přiznávám, je to jeden z těch slabších jídelníčků. Váha se mi drží pořád stejná, občas sleze více dolů, občas skočí více nahoru, ale stále s epohybuje 50-51 kg. uvidím, jak s tím zvládnu školní rok.

Doufám, že se máte dobře :)

Meh


I don't wanna eat

17. srpna 2017 v 21:50 | Meh |  Den za dnem
Ty změny nálad jsou opravdu na h*vno. Jendou se cítím skvěle, jím v pohodě, jsme happy, všechno je super. A to střídají tyhle stavy. Chce se mi brečet, nechci jíst, chci umřít a nebo radši zmizet.

Jop, už zase. Už zase je tu ten pocit, že jsem enormě obrovská. Myslím ale, že to má co dělat s pocitem kontroly a strachem. Bojím se, že když začnu jíst, tak ztratím kontrolu nad váhou a přiberu znova na 72 i s posilama. Hrozně moc toužím po tom znovu hladovět, znovu si nedat jídlo nebo to alespoň omezit na 3 jídla denně.

Jenže jsme hlídaná na každém kroku. A dokud nebudu na 55 kg, zůstane to tak. A i potom budou strážit každé moje sousto.

Nikdy nedopusťte, aby se o tom, co děláte dozvěděl někdo z vašich blízkých. Vlastně. snažte se s tim vůbec nezačínat. Vleze vám to do hlavy. A jen těžko se toho hlásku zbavuje.

Snídaně: Jogobella light, musli
Oběd: kuřecí čína s rýží (250g)
Svačina: malý kousek domácího odlehčeného cheesecaku (dělala jsem sama), později zmrzlina s kamarádkou (jogurtová)
Večeře: 2 vajíčka, půlka žitného chleba s gervais
Aktivity: 3 hodiny procházka po městě

A stejně se cítím, jako bych sežrala celý svět.

Meh


Wedding

13. srpna 2017 v 9:57 | Meh |  Den za dnem
Ve čtvrtek moje váha spadla opět na 49 kg. Trápila jsem se s jídlem, byla jsem hladová a dopustila jsem to. Rodiče mi začali znovu vyhrožovat hospotalizací. Jestli klesneš pod 45, tak jdeš. Jak už to tak chodí, moje nálady jsou jako horská dráha, domnívám se, že je to jeden z důsledků nedostatku nějakého vitamínu nebo něčeho. Takže jsem se zase oklepala a teď mám 51,3 kg. Schválně, jak dlouho mi to vydrží. Jestli mě nevyděsí to, že se dostanu nad 52 či až na 55. Uvidíme.

Včera jsem byla na svatbě kamarádů mého přítele. Svatba byla hezká, jenže jsem měla dvakrát takovej menší breakdown. Poprvé při zjištění, že na místě odpolední oslavy jsou jenom suché záchody (měla jsem moc hezké šaty, byl ami zima, měla jsem hlad a byla jsem unavená) a podruhé když jeden z kamarádů přítele měl blbou poznámku o tom, že přítel nepije aby mě mohl potom odvézt domů. Přišla jsme si jak hysterka, což můj pláč ještě zásobilo. Prostě hormony...

Hormony mě přivádí k tomu, že každým dnem očekávám měsíčky. Stále nepřicházejí, což mě trohcu děsí. S přítelem nespíme, to mě neděsí, spíš mě děsí ta nevědomost, kdy už je dostanu nebo jestli vůbec.

Na svatnách bývá takový hezký zvyk, a to ten, že nevěsta se otočí a hodí svou květinu do davu svobodných dívek/žen. No, chytila sjem květinu. Nevím, jestli z toho byl můj přítel nadšený, to nedokážu říct, spíš ne než ano. Podle mě to ale nic neznamená. Je to jenom hez,ý zvyk, nic víc. Spíš mu pak vadilo, že na každém kroku potkával poznámky typu 'Tak příště ty, jo, Hahaha'. To mi vadilo taky.

Už jen 18 dní do prvního září. Návrat do školy, do maturitního ročníku, mě na jendu stranu děsí a na druhou ho uvítám. Budu mít konečně pevný řád v jídle, protože bude čas na svačinu. Zároveň se ale bojím spolužáků. SPíš tedy některých spolužaček. Ale na to je ještě čas...

Doufám, že s emáte dobře :)

Meh


Tired

7. srpna 2017 v 23:24 | Meh |  Den za dnem
Jsem unavená. Jsem tak moc unavená z toho všeho, co se kolem děje. Jsem unavená z jídla a neustálých myšlenek na něj. Už mě to nebaví.

9:00 - 120g activia s musli
13:00 - jeden brambor, dvě vajíčka do omelety (používám kokosový olej)
17:00 - jogurt Yobar (170g)
19:15 - 250g brambory

Snažím se jíst tak, abych měla vždy 12 hodin minimálně pauzu. Doporučuje se to.

Nechce se mi vůbec nic, ale zároveň chci dělat tolik věcí. Chtěla bych být jako ty holky, které mají rychlý metabolismus. Mám takovou kamarádku, která se endostane nad 48 kilo. Myslím, že jí v koutku duše závidím...

Meh


Awake

5. srpna 2017 v 20:23 | Meh |  Den za dnem
Dnes v noci jsem nemohla spát. Je to u mě normální, ale většinou alespoň tak těch 5 hodin naspím, případně usnu k ránu. Jenže dnes to bylo jiné. Vím určitě, že jsem minimálně hodinu spala, páč jsem poslouchala audioknihu a jednu část si nepamatuji. Jenže to je vše. Kolem páté hodiny ranní jsem to vzdala a pustila si seriál a poté film. Z pokoje jsem vylezla kolem osmé. Opravdu nevím, jakto, že sjem nespala. I když, možná trochu tuším. Těžko říci.

Je to se mnou bída, vím. A můžu si za to sama. Jenže mě to rpostě nejde, pořád se nemůžu zbavit toho obrazu ze zrcadla. A hrozně mi to vadí...

8:30 - Skyr s musli
13:45 - tmavá bageta s lososem (Boublevard)
17:15 - 170g salát, knackerbrot
18:30 - 200g meloun
Pitný režim - skoro 3 litry
Aktivity - 55 minut jízda na kole, hodinová procházka, studená sprcha 5 minut

Jsem šílenec. Blázen... Neměla bych to dělat.

Meh

Again?

3. srpna 2017 v 22:59 | Meh |  Z hlubiny duše
Můj terapeut často říká: Musíš být svobodná. Musíš přibírat pro sebe, ne pro ostatní.

Vzdala jsem mu odporovat. Co když nechci přibírat pro sebe? Já nejsme důležitá. To ten bolestný výraz v očích mého přítele. To je to, co mě pohání. Nesnesu to, že se trápí, kvůli mě. Přidělávám mu starosti. A to nechci.

Jenže to začíná být špatné, znovu. 51,8 kg ukázala váha. Zrcadlo mě zrazuje. Nevím, kdo jsem, nevím, jak vypadám. Když se podívám na fotky z tábora, kde jsem byla, vypadám jako živoucí kostřička. Jenže když se na sebe podívám do zrcadla, vidím tlustou holku, co se přežírá.

Jendou jsem si zkusmo znovu spočítala kalorie jeden den, kdy jsem si myslela jak hrozně moc jsem jedla. Bylo to něco kolem 800 kcal. To není hodně. Ale já se cítila, že jsem snědla všechno jídlo světa a chtělo se mi brečet.

Myslela jsem si, že to všechno zvládnu sama, ale teď si myslím, že to nezvládnu. Že by mě měli někam zavřít. Jenže to nechci.

Je to začarovanej kruh... Cítím se hrozně, žiji ze dne na den.

Na 14 dní mi odvezli koně, najendou jako bych neměla co dělat. A já orpavdu nemám. Je to šílené. Nemůžu být sama se sebou.

Nevím, co mám dělat.

10:30 - activie s musli
12:45 - zeleninový salát 100g, 30g cereální kaiserka
14:30 - malá jogurtová zmrzlina
19:30 - zeleninový salát 89g, 27g kaiserka

Jak jsem to napsala, necítím, že by toho bylo hodně. DOhromady to dává kolem 300 kcal. Zase do toho padám...


Oh, just don't stop fighting

28. července 2017 v 14:48 | Meh
Nepřestávám bojovat. Tedy, snažím se nepřestávat bojovat.

Některé dny jsou horší, některé dny jsou lepší, stále to kolísá ze strany na stranu. Momentálně jsem u svých prarodičů, babička mě stále ponouká, ať si něco dám. Každou půlhodinu. Dnes jsem měla jogurt, hřeben s povidlama, kuřecí plátek s bramborem a zmrzku. A to jsou teprve tři hodiny odpoledne :)))))
Šílím z toho... Ale musím přibrat, prostě musím. Nechci, aby mě někam zavřeli a já pak byla 'ta, co byla zavřená, protože nechtěla jíst'. Jakmile by mě někam zavřeli, domítala bych jíst. Chci to zkusit sama, ne aby mi do toho někdo kecal. Já jsem se do tohohle dostala, tak se z toho taky vyhrabu.

Někdy bych nejraději odešla. Úplně odešla, nebyla tady. Jenže to nemohu.

Váha: ze 48,6 kg na 50,6 kg za týden - část mě řve vzteky, část radostí

Meh


Dear voice in my head

11. července 2017 v 21:32 | Meh |  Z hlubiny duše
Dear voice in my head,

Když jsi se začal ozývat, ignorovala jsem tě. Jenže ty ses stával hlasitějším a já ti nakonec z části podlehla. Začala jsem chodit k výživové poradkyni, která mi pomohla tě umlčet. To jsem si tedy alespoň myslela. Ty jsi totiž pouze ustoupil do pozadí.
Po roce jsi byl zpět v ještě větší síle. A tentokrát jsem ti podlehla úplně. Stal si se mým přítelem. Ze začátku jsi mi pouze slabě našeptával, co mám dělat, kam mám jít, co mám říkat. Postupně si získal mé přátelství a mou hlavu. A tehdy ti už nic nebránilo začít naplno.
Pomáhal jsi mi schovávat jídlo, lhát mé rodině, lhát mému příteli a ze všeho nejvíce jsi mi pomáhal nejíst. Stal ses středem mého světa. Byl jsi modla, ke které jsem vzhlížela. Jenom 200 kcal za den. Ani o kcal víc. A žádné tuky, běda ti.
A já tě poslouchala, jako pejsek, na slovo...

Jenže teď je to pryč. Dostal jsi mě až sem. A já tě mám plné zuby. Nenávidím tě, jsi jenom hajzl, kterej straší v mojí hlavě. Už tu nejsi vítaný, vypadni. Nejsi můj hlas a už nade mnou nemáš moc. Jdi do háje. Adios.

Nemůžu všechno svalovat jen na tebe, protože za to můžu taky, ale to ty jsi ta hlavní příčina. Oni se dívají. Oni tě soudí.
Kdo mě soudí? Ti okolo mě? Tak ať si soudí! Stejně z velké části na mě do pěti minut zapomenou! Vždyť mi může být úplně jedno, co si o mně kdo myslí! Já jsem já, žiju jenom jednou. A život je příliš krátký na to, abych se zaobírala tím, že tady mám centimetr navíc, tady na váze se objevilo deko navíc a to už je přece špatně. Podle koho je to špatně? Podle tebe? Ale prosímtě...

Mnoho lidí jsi svou podmanivostí dostal až do hrobu. Jenže mě tam nedostaneš. Mě ne. Nakopu ti zadek. Ukážu ti, kdo jsem. Tentokrát pohřbím já tebe, hluboko do země, zadupu tě a už tě nikdy v životě neuslyším. Jsi jenom špína všech špín, zoufalé nic, co touží po pozornosti. Mám tě dost.

Už tě nebudu poslouchat. Nebudu poslouchat tvé šeptání, jak bych už neměla nic jíst, protože jsem tlusté prase. Nebudu poslouchat tvůj křik nad počtem kalorií blbé sušenky o 25 gramech. Už ne.

Sincerely, Meh


Hranice

28. června 2017 v 10:55 | Meh |  Den za dnem
Zdravím,

nějak nevím, jak začít...
Každý má ve svém životě určitou hranici. Může se jednat o hranici morální, emoční, hranici trpělivosti... Jenže já dnes mluvím o hranici na váze.

Celý tento týden a část minulého jsem se sebou bojovala. Jedna moje část jásala z každého úbytku na váze, ta druhá, utisknutá, brečela a myslela na to, jak zklamávám svého přítele. Znovu jsem začala ubírat na jídle. Nevím proč.
Nejpsíš mám strach z nadhcázejícího týdne, kdy odjíždím na tábor a hrozně se bojím, co tam do mě budou cpát.

O jaké hranici tedy mluvím?
Dnes ráno váha ukazovala číslo, které neukazovala ani nepamatuji. 49,6 kg.
Opět se ve mě zvedly dvě vlny. Jedna jásala a poplácávala mě po zádech, jaká jsme šikovná, že jsem pokořila padesátku. Ta druhá opět plakala a mumlala, jak je to hrozný a že to tak nemůžu nechat.

Druhá část má pravdu, nemůžu to takhle nechat, protože tohle byla hranice, u které mi vyhrožovali, že jestli pod ní půjdu, hospitalizují mě. A to já nechci.
První část je ale momentálně silnější. Mám z toho nechutně dobrý pocit. Možná bych to pojmenovala hrdostí. Jenže já nechci být hrdá na to, že vypadám jako kostřička. A že tak vypadám.

Mám strach. Strach z toho, jak to půjde dál, co bude, až mě máma zváží a zjistí, že jsem takhle dole. Strašně se bojím...

Meh


I tried

24. června 2017 v 12:41 | Meh |  Den za dnem
K čemu bych přirovnala posledních pár dnů?

Chaos.

To je jediné slovo, které pro to mám. Zařizuji totiž jeden letní tábor. přípravy finišují, do toho finišuje aj škola (kteoru jsem kupodivu zvládla s jednou trojkou) a já jsem stále hodně unavená.

Dva týdny jsem nebyla v práci, proto jsem se rozhodla se včera stavit a ukázat, jakože ještě stále žiju. Mám tam kamaráda, který o tomhle všem ví, čím procházím a jak to se mnou je. Včera mě hodně zranil.

Já: Můj psychiatr říká, že se mu zdá, že jsem čím dál hubenější.
On: Mně se zdá, že si přibrala na nohách.

Polil mě ledový pot, začala jsem se třást a všechny moje pevné bezpečné hradby se hroutí. Přibrala na nohách? Jakto? Vždyť se tak hlídám. Nohy jsou to ejdiné, na čme mi záleží. On si toho všímá a snaží zachránit situaci.

'Jakože ve svalech. Jakože máš víc svalů...' žbletá jedno přes druhé, až se v tom ztrácí. Jenže v mojí hlavě se odráží jenom to jedno slovo. Přibrala.

Když jsem o tom řekla příteli, byl neskutečně naštvaný. Až tak, že nadával, což on normálně nedělá.

Snažím se s tou větou bojovat. vždyť mě nepřipadá, že bych přibrala. Druhá strana hlavy křičí 'Ale on ti to řekl, tak to tak bude'.

Prožívám neskutečný boj. Stále se houpu na kraji srázu...

Psychiatr mi doporučil, že bych měla psát svoje myšlenky. Možná se tehle blog stane azse trochu aktivnější...

Doufám, že se máte dobře a že vám známky ve školách, případně zkoušky, dopadly dobře :)

Meh


Noh

14. června 2017 v 13:18 | Meh |  Den za dnem
Ahoj :)

Snažím se ozvat alepsoň občas. Škola je teď plná stresu, do toho druhá práce a vyrovnávání známek.
Není tedy překvapením, že mé 'jídleníčky' se pohybují kolem 600 kcal. Nedokážu prostě jíst víc, nejde to. Hrozně moc se bojím, že přiberu kilo a už to nebude dobrý. V9m, že je to pitomost, ale prostě mě to hozně užírá...

V sootu jsem měla hodně špatný den. Polovinu jsem probrečela, skoro nejedla a když už si něco dala, probrečela to a šla to vycvičit... Achjo.

Můj včerejší jídelníček též nebyl vůbec žádná hitparáda. Po odečtení aktivit mi vyšlo -168 kcal... Chm.

Máte nějaké tipy na obědy/snídaně/večeře? Ovoce, zelenina, klidně i maso, ale jen kuřecí a ryby. Už mi fakt docházejí nápady, každé rán k snídani jogurt už mi též poměrně leze krkem a teď jsem měla už potřetí k obědu brambor se zeleninou. Tak kdyby cokoliv, napište prosím :)

Zaná období léta, období teplých dní, dlouhých nocí a hlavně zmrzliny a ovoce! Co jsem si absolutně zamilovala, to je Yobar. Mají tam mražené jogurty v šesti příchutích, včetně přírodního a do toho si můžete dát ovoce, čokoládu, musli, oříšky... prostě je tam toho hrozně moc :) Zamilovala jsem si přírodní jogurt s musli či s ananasem nebo teplými borůvkami. Je to hrozná ňamka! Akorát pak většinou už nevečeřím... Wrong, I know.

Doufám, že se máte dobře krásky :))

Meh


Hi there

27. května 2017 v 21:58 | Meh |  Z hlubiny duše
Ahoj,

dávám o sobě zase vědět. Pár věcí se stalo, tak vám je napíšu do bodů:

1. Minulý víkend se ze mě oficiálně stala dospělá osoba. Je to divný. Ale fajn.

2. Psychiatr mi začal ''vyhrožovat'' antidepresivama.

3. Na zádech se mi objevují modřiny od sezení

4. Začínám do toho zase padat...

Ano, ta poslední věc mě děsí. Bohužel, do toho zase začínám padat. Vím, že bych neměla, ale já miluju ten pocit být malá. Malinká a křehká. Říkala jsem o tom svému příteli. Byl z toho hodně nešťastný, a to já nechci, a tak se snažím jíst, ale moc mi to nejde...

Dávám vám sem tohle porovnání. V roce 2016 jsem vypadala ještě hůře, předtím, než jsem tohle všechno začala. A ta druhá fotka už taky není mco aktuální. Doufám, že vás moje předchozí já moc nevyděsí.
A pokud mě náhodou někdo pozná, nechte si to prosím pro sebe. Díky.
PS: Ta mikina je mi teď jako šaty...


Hello again

9. května 2017 v 20:09 | Meh |  Z hlubiny duše
Opět se hlásím :)

Mám dobré zprávy, nejspíš. Problém v oblasti jídla už není na první koleji. Tam se prodraly úzkosti, deprese a panické záchvaty. Jojo, případ pro psychiytrii...

Ve čvrtek jsem měla hrozně slabou chvíli, špendlík byl bohužel ryhclejší, než moje racionální uvažování a já si ublížila. Hrozně moc mě to mrzí. BOhužel, s emi potom hodně ulevilo. Je to návykové. Hrozný...

Váha pořád lítá kolem 51-52. Ale cítím se fajn :)

Doufám, že s emáte taky dobře... Hrozně moc vám děkuju za podporu! Bez ní bych to tu totiž už asi dávno zabalila...

Meh


Jak to u mě vypadá?

26. dubna 2017 v 13:14 | Meh |  Z hlubiny duše
Popravdě netuším, jestli sem ještě někdo codí, jestli někdo kouká, zdali přidávám. Statistiky říkají, že ne. Nevadí :)

Chodím k psychiatrovi. Jo. Vážně.

Důvodem je zhoršení. Ne v oblasti jídla, to je prej hrozné samo o sobě (ano, stále se bojim, že přiberu), ale v oblasti vztahů s lidma. Lidi mi dělají problém. Pořád mi připadá, že mě někdo sleduje a hodnotí, nebo že se mi směje, nebo že si o mě myslí něco horznýho... Ve škole se bojím, že se někomu podřeknu (což s emi dneska mimochodem stalo, doufám, že si toho nikdo nevšiml) a tomu někomu dojde, co se se mnou děje. Jeden učitel to přirovnal k tomu, že se chovám jako duch. Asi na tom něco bude... Nechci vynikat, chci tam prostě přežít a zmizet pryč. Někdy bych nejraději nevylezla z postele.

Zajímavé je, že stýkat se s lidmi, tkerý mě znají už jako hubenou, mi nevadí. Bojím se jen těch setkání, které obsahují někoho, kdo mě znal tlustou. Sad story :))))

Tolik asi k mému výplivu -> ŽIJU, spíš přežívám. Oh, a váha? 51,1 kg...


Další články


Kam dál