Dear voice in my head

11. července 2017 v 21:32 | Meh |  Z hlubiny duše
Dear voice in my head,

Když jsi se začal ozývat, ignorovala jsem tě. Jenže ty ses stával hlasitějším a já ti nakonec z části podlehla. Začala jsem chodit k výživové poradkyni, která mi pomohla tě umlčet. To jsem si tedy alespoň myslela. Ty jsi totiž pouze ustoupil do pozadí.
Po roce jsi byl zpět v ještě větší síle. A tentokrát jsem ti podlehla úplně. Stal si se mým přítelem. Ze začátku jsi mi pouze slabě našeptával, co mám dělat, kam mám jít, co mám říkat. Postupně si získal mé přátelství a mou hlavu. A tehdy ti už nic nebránilo začít naplno.
Pomáhal jsi mi schovávat jídlo, lhát mé rodině, lhát mému příteli a ze všeho nejvíce jsi mi pomáhal nejíst. Stal ses středem mého světa. Byl jsi modla, ke které jsem vzhlížela. Jenom 200 kcal za den. Ani o kcal víc. A žádné tuky, běda ti.
A já tě poslouchala, jako pejsek, na slovo...

Jenže teď je to pryč. Dostal jsi mě až sem. A já tě mám plné zuby. Nenávidím tě, jsi jenom hajzl, kterej straší v mojí hlavě. Už tu nejsi vítaný, vypadni. Nejsi můj hlas a už nade mnou nemáš moc. Jdi do háje. Adios.

Nemůžu všechno svalovat jen na tebe, protože za to můžu taky, ale to ty jsi ta hlavní příčina. Oni se dívají. Oni tě soudí.
Kdo mě soudí? Ti okolo mě? Tak ať si soudí! Stejně z velké části na mě do pěti minut zapomenou! Vždyť mi může být úplně jedno, co si o mně kdo myslí! Já jsem já, žiju jenom jednou. A život je příliš krátký na to, abych se zaobírala tím, že tady mám centimetr navíc, tady na váze se objevilo deko navíc a to už je přece špatně. Podle koho je to špatně? Podle tebe? Ale prosímtě...

Mnoho lidí jsi svou podmanivostí dostal až do hrobu. Jenže mě tam nedostaneš. Mě ne. Nakopu ti zadek. Ukážu ti, kdo jsem. Tentokrát pohřbím já tebe, hluboko do země, zadupu tě a už tě nikdy v životě neuslyším. Jsi jenom špína všech špín, zoufalé nic, co touží po pozornosti. Mám tě dost.

Už tě nebudu poslouchat. Nebudu poslouchat tvé šeptání, jak bych už neměla nic jíst, protože jsem tlusté prase. Nebudu poslouchat tvůj křik nad počtem kalorií blbé sušenky o 25 gramech. Už ne.

Sincerely, Meh

 

Hranice

28. června 2017 v 10:55 | Meh |  Den za dnem
Zdravím,

nějak nevím, jak začít...
Každý má ve svém životě určitou hranici. Může se jednat o hranici morální, emoční, hranici trpělivosti... Jenže já dnes mluvím o hranici na váze.

Celý tento týden a část minulého jsem se sebou bojovala. Jedna moje část jásala z každého úbytku na váze, ta druhá, utisknutá, brečela a myslela na to, jak zklamávám svého přítele. Znovu jsem začala ubírat na jídle. Nevím proč.
Nejpsíš mám strach z nadhcázejícího týdne, kdy odjíždím na tábor a hrozně se bojím, co tam do mě budou cpát.

O jaké hranici tedy mluvím?
Dnes ráno váha ukazovala číslo, které neukazovala ani nepamatuji. 49,6 kg.
Opět se ve mě zvedly dvě vlny. Jedna jásala a poplácávala mě po zádech, jaká jsme šikovná, že jsem pokořila padesátku. Ta druhá opět plakala a mumlala, jak je to hrozný a že to tak nemůžu nechat.

Druhá část má pravdu, nemůžu to takhle nechat, protože tohle byla hranice, u které mi vyhrožovali, že jestli pod ní půjdu, hospitalizují mě. A to já nechci.
První část je ale momentálně silnější. Mám z toho nechutně dobrý pocit. Možná bych to pojmenovala hrdostí. Jenže já nechci být hrdá na to, že vypadám jako kostřička. A že tak vypadám.

Mám strach. Strach z toho, jak to půjde dál, co bude, až mě máma zváží a zjistí, že jsem takhle dole. Strašně se bojím...

Meh


I tried

24. června 2017 v 12:41 | Meh |  Den za dnem
K čemu bych přirovnala posledních pár dnů?

Chaos.

To je jediné slovo, které pro to mám. Zařizuji totiž jeden letní tábor. přípravy finišují, do toho finišuje aj škola (kteoru jsem kupodivu zvládla s jednou trojkou) a já jsem stále hodně unavená.

Dva týdny jsem nebyla v práci, proto jsem se rozhodla se včera stavit a ukázat, jakože ještě stále žiju. Mám tam kamaráda, který o tomhle všem ví, čím procházím a jak to se mnou je. Včera mě hodně zranil.

Já: Můj psychiatr říká, že se mu zdá, že jsem čím dál hubenější.
On: Mně se zdá, že si přibrala na nohách.

Polil mě ledový pot, začala jsem se třást a všechny moje pevné bezpečné hradby se hroutí. Přibrala na nohách? Jakto? Vždyť se tak hlídám. Nohy jsou to ejdiné, na čme mi záleží. On si toho všímá a snaží zachránit situaci.

'Jakože ve svalech. Jakože máš víc svalů...' žbletá jedno přes druhé, až se v tom ztrácí. Jenže v mojí hlavě se odráží jenom to jedno slovo. Přibrala.

Když jsem o tom řekla příteli, byl neskutečně naštvaný. Až tak, že nadával, což on normálně nedělá.

Snažím se s tou větou bojovat. vždyť mě nepřipadá, že bych přibrala. Druhá strana hlavy křičí 'Ale on ti to řekl, tak to tak bude'.

Prožívám neskutečný boj. Stále se houpu na kraji srázu...

Psychiatr mi doporučil, že bych měla psát svoje myšlenky. Možná se tehle blog stane azse trochu aktivnější...

Doufám, že se máte dobře a že vám známky ve školách, případně zkoušky, dopadly dobře :)

Meh

 


Noh

14. června 2017 v 13:18 | Meh |  Den za dnem
Ahoj :)

Snažím se ozvat alepsoň občas. Škola je teď plná stresu, do toho druhá práce a vyrovnávání známek.
Není tedy překvapením, že mé 'jídleníčky' se pohybují kolem 600 kcal. Nedokážu prostě jíst víc, nejde to. Hrozně moc se bojím, že přiberu kilo a už to nebude dobrý. V9m, že je to pitomost, ale prostě mě to hozně užírá...

V sootu jsem měla hodně špatný den. Polovinu jsem probrečela, skoro nejedla a když už si něco dala, probrečela to a šla to vycvičit... Achjo.

Můj včerejší jídelníček též nebyl vůbec žádná hitparáda. Po odečtení aktivit mi vyšlo -168 kcal... Chm.

Máte nějaké tipy na obědy/snídaně/večeře? Ovoce, zelenina, klidně i maso, ale jen kuřecí a ryby. Už mi fakt docházejí nápady, každé rán k snídani jogurt už mi též poměrně leze krkem a teď jsem měla už potřetí k obědu brambor se zeleninou. Tak kdyby cokoliv, napište prosím :)

Zaná období léta, období teplých dní, dlouhých nocí a hlavně zmrzliny a ovoce! Co jsem si absolutně zamilovala, to je Yobar. Mají tam mražené jogurty v šesti příchutích, včetně přírodního a do toho si můžete dát ovoce, čokoládu, musli, oříšky... prostě je tam toho hrozně moc :) Zamilovala jsem si přírodní jogurt s musli či s ananasem nebo teplými borůvkami. Je to hrozná ňamka! Akorát pak většinou už nevečeřím... Wrong, I know.

Doufám, že se máte dobře krásky :))

Meh


Hi there

27. května 2017 v 21:58 | Meh |  Z hlubiny duše
Ahoj,

dávám o sobě zase vědět. Pár věcí se stalo, tak vám je napíšu do bodů:

1. Minulý víkend se ze mě oficiálně stala dospělá osoba. Je to divný. Ale fajn.

2. Psychiatr mi začal ''vyhrožovat'' antidepresivama.

3. Na zádech se mi objevují modřiny od sezení

4. Začínám do toho zase padat...

Ano, ta poslední věc mě děsí. Bohužel, do toho zase začínám padat. Vím, že bych neměla, ale já miluju ten pocit být malá. Malinká a křehká. Říkala jsem o tom svému příteli. Byl z toho hodně nešťastný, a to já nechci, a tak se snažím jíst, ale moc mi to nejde...

Dávám vám sem tohle porovnání. V roce 2016 jsem vypadala ještě hůře, předtím, než jsem tohle všechno začala. A ta druhá fotka už taky není mco aktuální. Doufám, že vás moje předchozí já moc nevyděsí.
A pokud mě náhodou někdo pozná, nechte si to prosím pro sebe. Díky.
PS: Ta mikina je mi teď jako šaty...


Hello again

9. května 2017 v 20:09 | Meh |  Z hlubiny duše
Opět se hlásím :)

Mám dobré zprávy, nejspíš. Problém v oblasti jídla už není na první koleji. Tam se prodraly úzkosti, deprese a panické záchvaty. Jojo, případ pro psychiytrii...

Ve čvrtek jsem měla hrozně slabou chvíli, špendlík byl bohužel ryhclejší, než moje racionální uvažování a já si ublížila. Hrozně moc mě to mrzí. BOhužel, s emi potom hodně ulevilo. Je to návykové. Hrozný...

Váha pořád lítá kolem 51-52. Ale cítím se fajn :)

Doufám, že s emáte taky dobře... Hrozně moc vám děkuju za podporu! Bez ní bych to tu totiž už asi dávno zabalila...

Meh


Jak to u mě vypadá?

26. dubna 2017 v 13:14 | Meh |  Z hlubiny duše
Popravdě netuším, jestli sem ještě někdo codí, jestli někdo kouká, zdali přidávám. Statistiky říkají, že ne. Nevadí :)

Chodím k psychiatrovi. Jo. Vážně.

Důvodem je zhoršení. Ne v oblasti jídla, to je prej hrozné samo o sobě (ano, stále se bojim, že přiberu), ale v oblasti vztahů s lidma. Lidi mi dělají problém. Pořád mi připadá, že mě někdo sleduje a hodnotí, nebo že se mi směje, nebo že si o mě myslí něco horznýho... Ve škole se bojím, že se někomu podřeknu (což s emi dneska mimochodem stalo, doufám, že si toho nikdo nevšiml) a tomu někomu dojde, co se se mnou děje. Jeden učitel to přirovnal k tomu, že se chovám jako duch. Asi na tom něco bude... Nechci vynikat, chci tam prostě přežít a zmizet pryč. Někdy bych nejraději nevylezla z postele.

Zajímavé je, že stýkat se s lidmi, tkerý mě znají už jako hubenou, mi nevadí. Bojím se jen těch setkání, které obsahují někoho, kdo mě znal tlustou. Sad story :))))

Tolik asi k mému výplivu -> ŽIJU, spíš přežívám. Oh, a váha? 51,1 kg...


14.4.

14. dubna 2017 v 22:01 | Meh |  Den za dnem
11.4.
5:45 - jogurt s granolou (1/3 malé misky), perník
9:45 - jogurt s granolou (půlka malé skleničky)
12:30 - žitné těstoviny se zeleninou (2/3 misky)
18:15 - panini s kuřecím masem

Váha: 52,5 kg

12.4.
7:45 - tvaroh Milko 5% tuku čokoláda, granola, perník
13:30 - hovězí knorr do hrnečku, plátek žitného chleba
19:00 . kuřecí Knorr do hrnečku, celozrná houska

Váha: 51,8 kg

13.4.
7:45 - třízrná kaše s granolou
13:45 - žitné těstoviny se zeleninou
18:50 - gnocci s kuřecím masem a špenátem (250g, snězena tak půlka)

Váha: 52,5 kg

14.4.
10:30 - skořicovo-jablečný muffin
12:30 - zbytek gnocci
18:15 - knorr pancakes do hrnečku, celozrná houska

Váha: 52,0 kg

Od středy mám dá se říci prázdniny. Může za to můj krátký rozvrh ve středy a fakt, že jsem měla naplánovanou návštěvu zubaře tak, že bych ve škole byla na půl hodiny a to i mamka řekla, že to nemá cenu. Nakonec jsem ještě před zubařem skončila u psychiatra... Uvolnil se termín a já dostala přednost. Takže teď budu mít každých 14 dní sezení. Mám z toho na jednu stranu dobrý pocit, na tu druhou takový divný. No, uvidíme.

Ve středu, ve čtvrtek, dnes a zítra a pozítří jsem v práci. Začíná to pro mě být trochu náročné, ale nějak si to nechci přiznat. Hlavně, když jsem v práci tak něco dělám a nemyslím na jiný p*čoviny.

Pomalu jsem totiž zjistila, že nedokážu, jako dřív, jen sedět a nic nedělat. potřebuju mít buď něco naplánovaného, co budu dělat, či začnu něco jentak. Třeba vařit nebo péct. Pojem jako 'volné odpoledne' u mě tak nějak přestal existovat.

Včera jsme s rodiči byli na večeři. Dala jsem si gnocci, tkeré byly hrozně moc dobré! Bohužel jsem už v polovině té 250g porce nemohla, tak jsem si to nechala zabalit sebou a snědla to dnes k obědu. byla to opravdu ňamka :)

Dneska, když jsem přišla domů, tak si táta z lendice vzal zbytek tuňáka, vzal si plku chleba a začal ho jíst. Načež mladší ségra zahlásila, že má hlad. Mamka s tím nesouhlasila, že nemá, že na noc se nemá jíst a tak. Nevím, jak to nakonec dopadlo, protože jsem odešla do sprchy. Ale stále ve mě hlodá to slovo 'na noc se nemá jíst'... Chjo

Včera se mi taky stala nemilá věc. Neskutečně mě bodlo v ledvinách. Takovým stylem, že jsem se bolestí skácela k zemi a slzela jsem a vydýchávala to tak 15 minut... naštěstí doma nikdo nebyl, ale pak mě celý den docela bolely ledviny. Takže jsem si v lékárně koupila bylinkový čaj an podporu fnce ledvin a močových cest a jakési prášky, které by měli pomoct v detoxikaci. Dále doberu centrum a koupím zítra do práce magnesii. Snad to nebude špatný dál.

Doufám, že se máte dobře, já jdu teď spát... Ale doufám, že vás brzo oběhnu :)

Meh


10.4.

10. dubna 2017 v 20:57 | Meh |  Den za dnem
6.4.
6:45 - 1/3 corn bagetky s gervais
9:45 - jablko
13:30 - 1/3 misky rýže s wok zeleninou
15:30 - 1/3 z oběda
19:00 - 2 sběračky gulášovky, žitný chléb

Váha: 51,4 kg

7.4.
5:45 - 4% Milko jogurt citron+limetka, granola
9:45 - Fittness rajče+bazalka křehké plátky
13:30 - kuřecí maso, hranolky
20:00 - půlka mističky kuřecího s rýží

Váha: 52,2 kg

8.4.
7:45 - sojový dezert Alpro čokoláda, granola
13:30 - zeleninové kungpao s rýží (Vegg and Go)
20:00 - Knorr kuřecí do hrnečku, celozrná houska

Váha: 52,8 kg

9.4.
9:45 - třízrná kaše+granola, perník
13:00 - kuřecí s rýží, hranolky
14:15 - perník
19:45 - sběračka gulášovky

Váha: 52,6 kg

10.4.
5:30 - activie+granola, perník
9:00 - tyčinka BigFruit 40g
14:00 - rýže s kuřecím masem (mistička)
16:15 - banán
19:15 - rýže s kukuřicí a tuňákem

Váha večer: 53,0 kg

Snad je to na tom vidět, ale začala jsem se znovu snažit. Jde to se mnou jako na houpačce. Jsou dny, kdy váhu neřeším a je mi to putna. Jsou ale i dny, kdy pak v noci ležím na posteli, koukám do stropu a slzy mi tečou z očí. A ten hlas mi šeptá, jak moc jsem toho snědla a jak moc jsem špatná. Snažím se ho neposlouchat...

Dneska jsme byli na exkurzi v Terezíně. Bylo to tam fajn, akorát se mi udělalo trochu blbě a málem jsem sebou šlehla, to proto ten banán. To když si chytrá Meh nevezme hroznovej cukr, že jo...

Snad se vám holky daří :)

Meh


5.4.

5. dubna 2017 v 21:32 | Meh |  Den za dnem
3.4.
6:45 - 4% milko jogurt meruňka a med, musli
9:45 - 60g přesnídávka
14:00 - bagetka s kuřecím masem
19:30 - 140g salát s kuřecím masem

Váha: 52,0 kg

4.4.
5:45 - dezert Alpro sojový čokoláda, hrstka musli
12:45 - kuřecí plátek s rýží
19:00 - 100g salát s kuřecím masem

Váha: 51,6 kg

5.4.
6:45 - 0% milko čokoláda jogurt s hrstkou musli
12:15 - kus kus se zeleninou 1/3 misky
16:30 - 1/3 misky kuskus se zeleninou

Váha: 51,4 kg

Nebudu vám lhát... Nesnažím se. Vlastně mi to začlo být spíš jedno. Asi jsem v depresi... Mám neksutečný trach z kontaktu se spolužáky a kamarády a ještě větší z kontaktu s rodiči. Nejraději bych se zavřela do pokoje a chodila jen do práce.

Dneska ráno jsem se pohádala s mamkou, ujel mi autobus a tak jsem šla pěšky. Ani jsem se nesnažila nějak do školy spěchat, přišla jsem o půl hodiny později a bylo mi to jedno. Celý den jsem nedokázala s nikým komunikovat a už jsem se jen těšila, až konečně vypadnu ven. Bylo mi vnitřně hrozně špatně, poslední hodinu jsem ve třídě málem nevydržela. Když zazvonilo, vypálila jsem domů tak ryvhle jak nikdy. DOma jsem chvíli byla v teplé sprše, pak si zalezla do postele a odmítala vylézt. Nicméně jsem vylézt musela...
O půl páté přišel táta. A co myslíte, pohádala jsem se i s ním. Protože mi fakt hrozně moc pomáhá, když na mě řve a vyhrožuje mi různejma hospitalizacema... To mě jenom utvrzuje v tom, že se chci odstěhovat.

Nemám k rodičům důvěru. Vůbec. Nevím, čím to je, ale prostě se jim nechci svěřovat, nechci.

Dneska byl rodičák, já samozřejmě byla v pohodě, nemám špatný známky. Učitelka prej řekla, že jsem se sklidnila. Páni. Dík. Tomu jsem se málem zasmála nahlas.

Je mi teď všechno jedno... Známky, škola a tak. Učení. J emi to jendo jak co dopadne. Nezajímá mě to...

Jsem prázdná, cítím se prázdná. A sama...

Meh


2.4.

2. dubna 2017 v 20:47 | Meh |  Den za dnem
31.3.
6:45 - čiroková kaše s musli, kousek perníku
9:45 - 50g tmavá bulka
13:45 - 1/2 misky rýžové nudle se zeleninou
18:00 - 2/3 misky rýžové nudle se zeleninou

Váha: 52,0 kg

1.4.
9:45 - 180g activie, muffin domácí
12:30 - 3 kousky pizza hawaii
16:00 - 92g sušená papája bez přidaného cukru

Váha: 52,2 kg

2.4.
8:00 - čiroková kaše s musli, muffin (cítila jsem se přežraně)
13:00 - kuřecí plátek s hruškou, brambory (říkala jsem, že je toho na talíři hodně, nicméně jsem se to pokusila sníst, což se mi i povedlo, ale cítila jsem se hrozně plná)
15:00 - dva kousky piškotové rolády, kousek jablka (->plnost)
19:30 - tortilla se zeleninou (a zase plnost...)

Váha: 52,2 kg

Kar, máš pravdu... Takhle recovery nevypadá. Chci jíst víc, ale zároveň nechci. Došla jsem k závěru, že to nejsem já, kdo chce přibrat, ale okolí. Okolí chce, abych jedla, abych přibrala. A mě to občas jde. Do té doby, než se na váze objeví vyšší číslo...

V úterý jsem se příteli zhroutila do náruče. Brečela jsem a pořád opakovala, že chci normálně jíst a nebát se, že přiberu. Že si chci dát nezdravé jídlo třeba z mekáče, nebo KFC, nebo od číňanů a nebát se, kolik to v sobě má a že zase přiberu na svou původní váhu. Chápal mě. A já mu za to jsem vděčná.

V pátek se scházíme jakožto větší smíšená skupina lidí. Docházím tam takhle už dva roky. Ale v poslední době cíím, že tam nechci být.
Dneska jsem byla v církvi a na začátku kázání jsem začala pociťovat nával paniky. Vedle mě seděl přítel. Řekla jsem mu, že chci domů. Odvedl mě do předsálí, kde bylo jen pár lidí. Sedla jsem si na okno a začala brečet. Panika mi svírala vnitřnosti a úplně všechno. Ale on tam stál se mnou, obímal mě a hladil po zádech a šeptal uklidňující slova.
Asi jsem si vypěstovala sociální fobii... Jako jo, jsem zvyklá, že nemám moc ráda skupiny lidí pohromadě, ale přátelé mi nevadili. Teď mezi ně ale nechci chodit. Nevím, co s tím mám dělat.

Asi to fakt nezvdlánu sama a potřebuju psychologa. Já nevím. Moje nálada je jako na houpačce. Všechno je super, mám chuť na něco, tak si to dám a v poloviě příjdou výčitky, chce se mi to vycvičit a další den nejíst. Přistihuju se, že nechci jíst vůbec nic, nikdy. Jen proto, že nechci cítit ten pocit jídla v ústech a pocit plnosti v žaludku.

Chci být zase normální (v rámci možností samozřejmě). Dát si zmrzlinu s kamarádama a neřešit to. Tak moc to chci. Ale moje hlava je prostě silnější... Občas se m povede ji porazit, ona na chvilku zmlkne, ale pak se vrátí a je o to silnější.

V pátek jsem odpoledne chytla depresivní náladu... Psala jsem třem lidem a ani jeden s emnou nemohl jít ven, protože už měl jiné plány. Byla jsem z toho hrozně smutná, takové to uvědomění, že vlastně nemáte nikoho, s kým můžete něco podniknout. Tak jsem se sebrala a šla upéct muffiny. Banánové s hořkou čokoládou, skoro bez cukru. Jsou hodně dobrý. A hodně sytý. V sobotu mě ráno porbudila mladší sestra. V noci jsem moc nespala a byla jsem z toho frustrovaná, takže jsem hned ráno vstávala se slzama v očích. Tak jsem se sebrala a udělala pro rodiče lívance na večeři (jeli pryč). Plánovala jsem jít po delší době za kobylkou. Na celé odpoledne, hrozně jsem se na to těšila. V 11 mi ale psal kolega z práce, že druhej kolega se v pátek trochu zrušil a je nepoužitelnej, jestli bych mohla do práce. Kývla jsem na to. Proč? To dost hezky definoval můj přítel:
"Nechceš si je znepřátelit. Hrozně se bojíš, že o ně jako o přátele příjdeš. A tak jim kejvneš na všechno.''
vystihl to úplně přesně... V práci jsem byla od jedné do devíti. A za kobylkou nejela. Hrozně mě to mrzelo. Ale mohla jsem si za to z části sama.

Nevím, co se sebou. Někdy je to super, říkám si, že je to lepší, že už je mi konečně líp a všechno je super. Část mě ale ví, že zase příjde pád a že to zase bude v háji. Jsem divná...

Meh


První duben

1. dubna 2017 v 12:09 | Meh |  To ostatní
Dnes je prvního dubna.

První duben je den, kdy někteří lidé velmi rádi zkoušejí na svých kamarádech/blízkých/neznámých lidech aprílové žertíky. Nemám nic proti srandě, ale občas ty žertíky zabolí.

Proto vás prosím, kdokoliv zavítáte sem na tenhle blog:

Neříkejte nikomu ze srandy, že jste otěhotněly.
Neříkejte nikomu, že vám někdo umřel/či nafingovat svou vlastní smrt.
S nikým se ze srandy nerozcházejte.
Nedělejte si srandu z podvádění ve vztahu.
Nedělejte si srandu z psychických poruch.

Protože i nevinný žertík se může přehoupnout v něco, co už nepůjde vrátit.

Vaše Meh :)


30.3.

30. března 2017 v 14:01 | Meh |  Den za dnem
Zdravím vás dámy :)

27.3.
10:30 - čiroková kaše s musli
13:20 - 1/2 misky rýže s kukuřicí a trochou kuřecího masa, malý štrůdlik
19:15 - 1/2 misky těstoviny+kukuřice+fazole

Váha: 53,3 kg

28.3.
6:45 - 0% jogurt Milko borůvka+musli
9:45 - Paleo RAW tyčinka jablko a skořice->byla docela hnusná :D
12:30 - lasagně 8x5 obdelnik
16:15 - banánové sojové mléko

Váha: 53,0 kg

29.3.
6:45 - rýžová kaše s musli
9:45 - 30g RAW tyčinka ananas
12:15 - bageta Caprese z bageterie Boulevard (zmavá bageta)
16:45 - Fittness sušenky sýrové (25g mínus tři krekry)

2 km poměrně ostrý běh, balancování při věšení zboží na nejvyšší poličky
Váha: 52,8 kg

30.3.
6:45 - čiroková kaše s musli, kousíček domácího perníku z žitné mouky (mamka dělala, je moc dobrej)
9:45 - 40g skořicový šnek
13:15 - knorr polévka instantní s nudlemi
???

Váha: 51,7 kg

Ehm, no... Okay no.
Za chvíli letím do rpáce na směnu, netuším co budu jíst.
Stále mě chytá lopatka :( nevíte co s tím??

Docela hdoně už teď nestíhám, takže více zase příště :))

Pa

Meh
PS: Boží obrázek!


27.3.

27. března 2017 v 14:18 | Meh |  Den za dnem
22.3.
Snídaně: jogurt Milko 4% (limetka+citron), musli
Svačina: 35g DeNuta brusinka
Oběd: 3 sběračky polévky, 1/2 misky těstovin s kukuřicí a tuňákem
Svačina: 2 fíky

Váha: 52,0 kg

23.3.
Snídaně: půlka chleba se šunkou, 1 vejce
Svačina: mango
Oběd: 1 sběračka polévky, kuřecí maso + 1 brambor
Večeře: 150g brazilský špíz (6 kousků kuřecího+ovoce), 80g hranolky

Váha: 52,0 kg (po večeři 52,9 kg)

24.3.
5:45 - rýžová kaše s musli
9:45 - 4 fíky, 0% milko jogurt čokoláda
15:45 - 115g bulgur se zeleninou
Mimo: trochu pizza hvězdiček

Váha: 52,7 kg

25.3.
9:15 - čiroková kaše s musli
12:45 - kuřecí maso, 2 brambory (malé)
14:00 - žitný chléb se šunkou
21:35 - 3 fíky, trotila se zeleninou, deli, banán, brumík

Váha: 52,0 kg (po přežeru 52,5 kg)

26.3.
7:55 - čiroková kaše s musli
12:55 - 8x5 obdélník domácích lasagní
16:00 - 2 kousky štrůdlu
19:30 - miska rýže s tuňákem a kukuřicí

Váha: 53,2 kg (53,8 kg po večeři)

27.3.
10:30 - čiroková kaše s musli
13:20 - půl misky rýže s kukuřicí a kuřecím masem, malý kousek štrůdlu
17:55 - půl misky celozrných těstovin s kukuřicí a fazolemi

Váha: 53,3 kg

Poslední dny jsou hodně v řadě dobré. Až se upřímně začínám děsit dne, kdy to bude špatné. Bojím se, že to bude hodně hodně špatné. Achjo...

Jak vidíte, podařilo se mi dostat z 52 kg. A jak taky vidíte, v sobotu večer po práci sem to posrala. Nevím, co mě to chytlo. Fajn, jedna deli, okay, ale proč k tomu i ten brumík a banán to netuším. No nic, poučení, jdeme dál.

Stále mě trochu děsí přibírání a když se číslo blíží k 54, popadá mě mírně panický záchvat. Chjo...
Taky jsem se měřila. A míry jsou menší. Nejvíc mi opadla stehna. Netuším jak jsem to udělala, ale jsou na 43 cm. Nechápu.

Dneska, jak je vidět z jídelníčku, jsem měla povoleno zůstat doma. Potřebovala jsem se vyspat a odpočinout si, čehož jsem využila. O víkendu mi totiž nebylo moc dobře, dost mě bolelo v krku a třeštila mě hlava. Takže já se konečně po dlouhý době vyspala, yay!

Určitě vás zase oběhnu brzy :))

Vaše Meh
PS: po rozkliknutí zas moje ''super'' záda. Naštěstí už to nevypadá tak hrozně jak předtím


21.3.

21. března 2017 v 22:30 | Meh |  Den za dnem
18.3.
Snídaně: jáhlová kaše, musli ->nedojezeno
Oběd: kuřecí maso, tofu, kukuřice, fazole, basmati rýže ->miska
16:30 - kopeček pistáciové zmrzliny
Večeře: celozrné těstoviny, kuřecí maso, tofu, kukuřice, fazole ->miska

Váha: 52,3 kg

19.3.
Snídaně: řecký jogurt 4% tuku (meruňka+med)
Oběd: losos, celozrné těstoviny, kukuřice, fazole ->miska
Večeře: 12 lžiček těstovin s tuňákem, kukuřicí a fazolemi

20.3.
Snídaně: jáhlová kaše, musli
Svačina: 30g tyčinka, 4 fíky
Oběd: celozrné těstoviny s tuňákem, kukuřicí a fazolemi
Svačina: 300g ovocného salátu ->měla jsem hroznou chuť na ovoce a potřebovala jsem energii
Večeře: plátek manga, 2 fíky

Váha: 51,8 kg

21.3.
Snídaně: řecký jogurt 0% tuku (borůvka) s musli, plátek manga
Svačina: plátek manga
Oběd: celozrné těstoviny s tuňákem a kukuřicí ->miska
Svačina: 35g tyčinka DeNut
Večeře: 6 soust celozrných těstovin s tuňákem a kukuřicí, půlka meruňkové kapsičky

Váha: 52,2 kg


Netuším, jak to dělám. V posledních dnech, jak sami vidíte, jím 5x denně. A ubírám. Můj výraz nad tou 51 byl frustrovaný. I když je to možná tím stresem. V posledních dnech jsem v práci do devíti. Byla jsem v neděli, včera, dneska a zítra zase. Pak den volno a pak dva dny opět. A neděle volná. Když jsem to teď napsala, tak mi příjde že je to docela hodně. Nicméně, příští týden bude volnější.

Dneska jsem se tím mangem fakt poměrně nacpala. Svačinu jsem ani nedojedla celou. Ani ty snídaně se mi nechtějí dojídat, ke všem jídlům se musím tlačit, abych je dojedla a abych se vůbec najedla. Pocit plnosti mě dost zmáhá. Ale mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují.

A to hlavně vás. Holky hrozně moc si toho vážím, komentáře mi rozzařují dny a já jsem za ně hrozně moc vděčná! Samozřejmě vás podpořím taky, ale ne v huntování těla. Nechci, abyste dopadly jako já. Není to moc hezký. Ale já mám kolem sebe přátele, kteří to vědí. přesto se v nejtěžších chvílích cítím sama. Hrozně moc s vámi soucítím ve vašich strastech a prožívám s vámi vaše radosti. Pamatujte si, že jste skvělé a dokonalé tak, jak jste. Každej je nějakej a každej, KAŽDEJ je nádhernej člověk. Každej jsme unikátní výtvor přírody. Vím, že je to těžký pochopit a uvěřit tomu, i já s tím mám v některých dnech problém, ale prosím snažte se o to.

Myslím na vás, každý den :)

Vaše Meh, která má dobrý den.
PS: Víte, že když na Pinterestu zadáte do vyhledávání anorexie či něco podobného k ní, vyjedou vám obrázky jídla?


17.3.

17. března 2017 v 19:37 | Meh |  Den za dnem
14.3.
Snídaně: třízrná kaše, musli
Svačina: tyčinka Emco 35g
Oběd: 1/2 kebab (čerstvá zelenina)
Večeře: 1/2 kebab

15.3.
Snídaně: třízrná kaše, musli
Svačina: tyčinka Emco musli 45g
16:00 - jogurt řecký 0% tuku
21:10 - 1 fík

16.3.
Snídaně: jáhlová kaše, musli
Svačina: 2 fíky, tyčinka Emco ořechy 35g
Oběd: rýžové nudle s kukuřicí, tofu a fazolemi
17:00 - višňový šáteček

17.3.
Snídaně: jáhlová kaše, musli
11:40 - jogurt s musli a broskví
15:30 - 1/2 misky rýže basmati s kukuřicí, tofu a fazolemi
19:00 - 1/2 misky rýže basmati s kukuřicí, tofu a fazolemi

Váha: 52.3 kg

Ve středu a ve čtvrtek jsem byla v práci. Je to vidět na jídelníčku... Ve středu jsem prostě nestíhala a ve čtvrtek mě hlídal kamarád-kolega a přinesl mi právě ten osudnej šáteček, kvůli kterému mi moje druhá stránka zakázala večeřet... A já ji poslechla.

Jaké je to dnes? Bylo to fajn. Pak jsem měla sezení u psychologa. Povídal si se mnou asi hodinu, pro mě bylo poměrně bolestivé a hodně unavující vracet se zpět časem k tomu, kdy to začalo a k těm okolnostem. Pak si zavolal moji mamku a řekl jí moji váhu. Nevěděl, že to neví. CO na to mamka? Myslím, že je na mě trochu naštvaná, že jsem se jí nesvěřila. Jenže já jí prostě nechci přidělávat starosti. A závěr? Měsíc kontrola váhy, pokud se to nezlepší na 54-55 kg návštěva psycholožky, co se specializuje přímo na poruchy příjmu potravy. A pokud to klesne pod 49 hrozí mi hospitalizací.

Párkrát mi někdo z mého okolí řekl ¨Tak se prostě najez!' a já se na něj jen rezignovaně usmála. Kdyby to šlo tak jednoduše. prostě se jen najíst. To je jak říct alkoholikovi 'Tak prostě nepij' nebo krvácejícímu 'tak prostě přestaň krvácet'. Takhle to prostě nefunguje... Snažím se jíst, jenže v poslední době převládají dny špatné nad těmi dobrými a příjde mi, že je to ještě více na houpačce než předtím.

Momentálně jsem šíleně unavená. Piju tu čaj s jaggermaistrem, aby s emi líp spalo a za chvíli to půjdu zalomit. A plán na zítra? Seminární práce, která měla být odevzdána dneska. Haha. Nevadí...

Doufám, že se máte dobře dámy. Určitě vás brzy zase oběhnu :)

Meh

PS: tahle písnička mi hodně mluví do srdce.


Den, kdy zmizelo slunce

15. března 2017 v 21:22 | Meh |  Z hlubiny duše
Téma týdne na blogu mi momentálně přídje velmi vhod...

Další články


Kam dál