Já...

22. prosince 2016 v 3:27 | Meh |  Z hlubiny duše
Já nevím...



Já nejsem pro anorexii. Nepodporuji anorexii. Jenže ani nejsem radikálně proti pro ana. Nevím, co jsem. Mám hranici, za kterou nechci dojít. Protože nechci ze sebe udělat kostru. Nechci umřít. Chci jen být hezká a roztomilá.
Je mi ze sebe zle.
Nporuchu příjmu potravy. Jsem zdravá. Jenom hubnu. Nic víc. Jenom pár kilo dolů... Protože jsem tlustá, mám špekatý nohy. Nohy... Nenávidím svoje nohy. Jsou tlustý, hnusný, dotýkají se a klepou se při každém kroku.

A víte, co ještě nenávidím?
Sebe.
Jsem hnusná lhářka. Lžu kamarádům, lžu rodině... Ale to, co mě nejvíc bolí, je to, že lžu svému příteli. Lžu mu o tom, kolik vážím. Bojí se o mě. A já mu lžu. Jsem hnusná hnusná hnusná lhářka. Je mi ze sebe na nic... Nechci mu lhát, nechci nechci nechci... Ale chci pro něj být dokonalá. Aspoň v něčem být dobrá. Být ta 'malá cute holka'. Aby ho poplácávali po zádech a mysleli si, jaké má štstí, že má tak krásnou holku. Nechci mu lhát. A přesto mu lžu. Za to se nenávidím. Lež je hrozná a nehcutná věc. Lež podtíná důvěru, kterou ve mě má. A já mu lžu do očí. Hrozně hrozně moc mě to bolí... Ale je to rpo jeho dobro, nechci, aby měl o mě starosti. Aby se o mně bál. Protože jsem v pořádku.

Pokaždé, když mi někdo řekne, že jsem zhubla a že mi to sluší, moje srdce poskočí radostí a zatvrdím se ještě více. Vidí výsledky, jsem dobrá, musím ještě pokračovat, bude všechno fajn. Bude všechno fajn?

Já nevím jestli to bude fajn. Doufám, že jo. Musí to být fajn. Budu hezká a šťastná a lidé si budou všímat. Už nebudu ta tslutá holka. Nebudu. Nebudu. Budu hubená. Krásná a šťastná. Po boku svého přítele, kterého nadevšechno miluji. Jednou budu... Je jen na mě jak moc brzo to bude.

Asi se bojím...

Na co mám tenhle blog? Potřebuju se někomu svěřit a anonymita je dobrá věc. Nikdo neví, kdo jsem. A to mi vyhovuje. Vždycky jsem byla otevřený člověk, pak ale přišla jedna holka, co si jednu dobu říkala 'kamarádka' a zadupala mou otevřenost a sebedůvěru do země. Myslím, že tam se to někde zlomilo. U ní. Tak moc mě zranila... Nevím, jestli jsem jí odpustila, asi ano. Chtěla bych, abych jí odpustila. Od té doby jsem uzavřená, opatrná a bojím se lidí. Bojím se pohledů lidí... CO si o mě asi říkají? Určitě nic dobrého...

Kam jsem se to dopracovala... Až sem. Kéž by šlo hubnout bez těhlech stavů.

Nedávno se mě kamarádka ptala, co mě drží na tomhle světě. Je to moje velmi velmi blízká a dobrá kamarádka. Mám jí ráda jako sestru. Řekla jsem jí, že přítel je moje kotva. Kdyby tady nebyl on, už bych to tady dávno zabalila... Někdy vám třeba vysypu, co jsem dělala na základní škole za kraviny... Teď už jsem ale napsala dost.

Promiňte mi, jestli jsem někomu zničila představy, nebo mě začal nenávidět...

Meh.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 skinnynelly-proana skinnynelly-proana | Web | 22. prosince 2016 v 15:18 | Reagovat

Ty to zvládneš Meh, věřím ti :)

2 Clementine Clementine | Web | 22. prosince 2016 v 17:16 | Reagovat

Mam to rovnako :( nechcem anorexiu ale je to dokonaly sposob byť "cute girl" ja ta uplne chapem a tieť klamem a klamem aj svojmu frajerovi :(

sme silne a dame to ო

3 *LM* *LM* | Web | 22. prosince 2016 v 21:47 | Reagovat

Poznam vsetky tvoje pocity a myslim, ze isch prezivam zrovna teraz...az na jeden z poslednych odstavcov.

Ja mam blog prave kvoli tomu, ze necitim blizkost ziadnej osoby, ktora by bola pri mne. Nemozem sa nikomu zverit a na nikoho sa spolahnut. Mala som kamaratku, ktorej som doverovala ale ked zistila, ze ma uz nepotrebuje a uz ju potrebujem len ja, tak ma vyslovene odhodila.

Mas pravdu, ludom sa neda verit. Ale vaz si, ze u teba nejaki su. U mna nie.
Mna drzi na tomto svete len neschopnost odist a kvoli tomu sa este viac nemam rada.
Nedokazem sa zabit. Vzdy si spomeniem na moznost, ze sa mi to nemusi podarit a budu nejake trvale nasledky z toho.

Sorry, ze som sa tak rozpisala o sebe, ked som chcela pisat povzbudivy komentar.

V kazdom pripade sa drz a neboj sa :) vsetko dobre dopadne

4 B. B. | Web | 23. prosince 2016 v 14:54 | Reagovat

Tohle mě mrzí, jestli zažíváš takové pocity, ale znám to, už jsem to také poznala. Doufám, že se to brzy srovná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama