Únor 2017

26.2.

26. února 2017 v 12:38 | Meh |  Den za dnem
23.2.
Snídaně: jáhlová kaše s musli
Svačina: 20g tvarohu s musli
Oběd: celozrné špagety se zeleninou
16:24: borůvková makronka
Večeře: Tortilla se zeleninou

Tenhle den pro mě byl hrozný... Makronku jsem snědla s chutí, ale pak opět převládla druhá část a já cvičila a cvičila až mě z toho hodně bolely zuby a pak jsem se rozbrečela, že nic nedokážu...

24.2.
Snídaně: jáhlová kaše s musli
Svačina: RAW bombus energy jablko se skořicí, sojové mléko vanilka
Oběd: miska rýže s kukuřicí
Večeře: 200g těstovinového salátu

=>výčitky...

25.2.
Snídaně: muffin
Oběd: dvě sběračky rýže, 4 lžíce masa se zeleninou
Večeře (16:00): 1/4 misky rýže se zeleninou
Večeře (19:30): 1 vajíčko na tvrdo s trojúhelníkem žitného chleba

26.2.
Snídaně: jáhlová kaše s musli, muffin
Oběd: 2 naběračky rýže, kousek pečeného kuřete
Svačina: 2x2 čtverec buchta, 2 zdravé domácí sušenky s citronem
Večeře:???


Ne, tenhle týden je prostě celý na prd. Moc ráda bych vám napsala, že je všechno super, vůbec nic si nevyčítám, že přibírám a že je to eňoňůňo. Ale není...
Těžší mi to dělají hlavně spolužačky a někteří lidé. Začali mi totiž říkat, jak mi to hrozně sluší když jsem zhubla a že je to super a že si přejí, aby byli jako já. Tak hrozně to podkopává moji snahu. V6dycky se na ně jenom usměju a pokývám hlavou. Protože oni neviděli moje záda, kde se dají spočítat obratle a žebra. Nevidí moje ruce, které vypadají jako ruce smrtky. Jedno vím určitě, nechtějí být jako já. Nikomu bych nepřála být jako já. Mít tkaové myšlenky, které každý den hlodají ten kousek hlavy a podkopávají snahu jíst normálně.
Z toho oběda dneska mám špatný pocit. Několikrát jsem chtěla zvracet, ale naštěstí stránka 'chci přibrat' se vždycky probrala a vehementně mi vynadala.

Snad se vám, holky, daří lépe... A u mě to snad příští týden bude lepší :)

Meh

PS: tenhle text si asi nalepím všude, kde budu chodit


22.2.

22. února 2017 v 19:35 | Meh |  Den za dnem
21.2.
Snídaně: pohanková kaše s banánem a vločkami kousek domácího perníku s minimem cukru
Svačina: 1/4 banánu, 6 borůvek
Oběd: slim fit tyčinka švestka, sojové mléko, rýže se zeleninou 50g (tohle bylo běhe dvou hodin, lítala jsem z místa na místo)
Večeře: +/- 90g lasagní domácích

22.2.
Snídaně: pohanková kaše s borůvkami, banánem a vločkami, kousek domácího perníku s minimem cukru
Svačina: 20g odtučněného BIO tvarohu, 10g musli, 5 borůvek
Oběd (11:40): dětská přesnídávka 60g
Oběd (14:45): půlka misky celozrných špaget se zeleninou a 3 kousky kuřecího masa
Večeře: 1/3 misky celozrných špaget se zeleninou

Poslední dva dny nebyly moc dobré. Poznal to na mě i jeden můj kamarád a snažil se mě povzbudit, čehož si velmi moc vážím. Včera jsem byla s přítelem v kině na Psím poslání. Je to hezký film, ale kdo se má koukat na to jak ten pes furt umírá? Docela jsme ho probrečela. A přibližně od té doby se cítím smutně. Přitom to s tím ani asi nemá souvislost.

Zase mi na myls přichází myšlenky jako že toho jím hodně, že bych měla ubrat, že bych měla jíst menší porce, přitom už teď jsou poměrně malinké... je to hrozný, občas se sebou fakt nemůžu vydržet.

Dnes jsem byla u zubaře na čištění zubního kanálku u mrtvého zubu. Opravdu nepříjemná záležitost, hodinu a půl jsem byla na křesle. Ale alespoň to nebolí, i když zubař říkal, že to bolet může a nejspíš i bude. Doufám, že nebude.
Cestou zpět si vedle mě přisedla starší paní. Po pár zastávkách do mě začala šťouchat svou holí. Tak jsem si z uší sundala sluchátka a ona se ke mně naklonila a povídá: 'Támhleten chlap, ten v těch brejlích, hrozně smrdí. To je jak ve vopičárně, hrozný tohleto, fakt že jo..." A asi by mlela dál, kdybych smutně nepokývala hlavou a neodvrátila se od ní nasazivše sluchátka zpět do uší. Bylo mi z toho hrozně. Jak soudila toho chlápka. Znám ho, občas jezdí stejným busem, opravdu moc vábně nevoní a nahání mi strach, ale aby mě napadlo to někomu takhle přímo před ním říkat? Určitě za to nemůže, každý z nás má jiný 'pach' a ne všem voníme. Přemýšlela jsem nad jejíma slovama celou cestu domů. Na mysl mi přišla věta z bible 'Jakto, že vidíš trn v oku svého bratra, ale trám ve svém přehlížíš?' To je přesně to, co jsem jí měla říct. Protože tohle se prostě nedělá. Lidi se nesoudí, nikdy nevíme, co za jejich vzhledem/vyzáží/whatever stojí. Nikdy.

Doufám, že další dny pro mě budou veselejší. Ten svíravej pocit u srdce je totiž fakt otřesnej a ráda bych se ho zbavila. Jsem z něho unavená.

Meh


20.2.

20. února 2017 v 20:58 | Meh |  Den za dnem
19.2.
Snídaně: Chia ovesná kaše s jahodami a smetanou
Oběd: 90g kuřecí plátek, 50g hranolky
Oslava: 4 jendohubky, 6 brambůrek, 3 tyčinky
Večeře: 1/3 misky salátu, půlka chleba s lučinou

20.2.
Snídaně: Chia ovesná kaše s malinami a jogurtem
Oběd: 3/4 misky rýže se zeleninou
Večeře: 1/3 misky salátu, knackerbrot s plátkem šunky

Jsem spokojená :) To, kolik toho sním ale na mě není vidět. Nejvíce to odnesly moje ruce. Vadí mi, že na ně všichni upozorňují, protože jsou věčně bílofialové, nebo mě chytají za zápěstí a lamentují, jak jsem hubená.
Návrat do školy byl krušný a únavný, ale zvládla jsem první den, yay!
Dnes jsem si nakoupila ingredience na pečení. Moc ráda totži peču, ale došli mi skoro všechny věci, ze ktreých peču, a tak jsem si musela jít koupit zásobu tak na dva měsíce, doufám.
Dnešní den patří k těm neutrálním. Pozitivum pro dnešní den je, že jsem konečně odevzdala seminárku a zmizí mi tak N na vysvědčení. Spokojenost :)

Meh


18.2.

18. února 2017 v 20:24 | Meh |  Den za dnem
Změnila jsem design blogu, aby nebyl tak depresivní. Je to pro mě takové hodně zářivé, ale přece tu nebude temno :) miluju levanduli, připomíná mi domov a krásně voní :)

Snídaně: banán
Oběd: 150g kuřecího na přírodno s kroketama
Večeře: zeleninový salát (klíčky mungo, tofu, kukuřice, hrášek, okurka), půl krajíce žitného domácího chleba s gervais

Tento oběd pro mě byl výzvou. Výzvou, v které jsem obstála. Jídlo jsem si užila! Po hodně dlouhé době jsem měla v puse něco jako krokety a užila jsem si to. Nevyčítám si to, dost jsem si tu jejich chuť užila :)

Občas vám sem asi napíšu, jak se cítím, jak mi to jde a jak pokračuji. Je to zdlouhavé. Občas příjdou špatné chvíle, kdy ten hlásek opět převezme kontrolu. Ale snažím se ho porazit. Mám k tomu skvělé přátele a milujícího přítele. Tihle všichni lidi kolem mě a já se jim vyhýbala. Bála jsem se kontaktu s nimi, vyhýbala jsem se jakýmkoli chvílím, kdy bych s nimi zůstala jentak. Aby náhodou něco nepoznali. Byla to blbost. Určitě by mi pomohli, kdybych s nimi byla v některých z těch fakt špatných dnů. Ale to já nechtěla. Chtěla jsem být zavřená v té ulitě a v tom kolotoči. Jenže teď už nechci.

Mým cílem je nevypadat jako kostřička a jíst přitom zdravě, poslouchat svoje tělo, zdravě se hýbat, znovu se smát, nebát se "zahřešit si". Nebát se jídla, nebát se kilokalorií, nebát se sacharidů a tuků obsažených v jídle, nekontrolovat úzkostně jeho etikety a zděšeně je pokládat zpět do regálu.

Jsem šťastná. Opravdu jsem. Konečně po hodně dlouhé době o sobě opravdu můžu říci, že jsme šťastná. Možná za to mohl i týden volna, nevím, každopádně, momentálně se mám fajn. DOufám, že i vy se máte dobře a občas zavítáte na tento blog a podpoříte mě v mojí cestě za zdravým tělem :)

Vaše Meh


Recovery

16. února 2017 v 15:47 | Meh |  To ostatní
Ahoj holky :)
V jendom z komentářů pod otřesnejma fotkama mě samé bylo napsané 'Musíš se rozhodnout...'

A tak jsem se rozhodla.
Volím si uzdravení :)

Začala jsem žít zdravě, jím pravidelně po pěti hodinách, dám si i klidně muffin. Zamilovala jsem si zdravý životní styl, potraviny pro vegany a vegetariány, ovoce a zeleninu, a tak dále. Nadále se už nesnažím cíleně hubnout. Snažím se zpěvňovat. Cvičení nesmí být trestem za to, co sním, ale radostí.

Hodně mi v tom pomáhá přátel, který konečně pochopil, že se k tomu nechci vracet, že potřebuju na to nemyslet a půjde mi to lépe. Poslední dny jsou pro mě velmi šťastné, deprese se neukázala už čtyři dny a já jsem za to vděčná.
Pro ukázku můj jídelníček:

Snídaně: tmavá houska, cottage
Oběd: perfect dish nudle, zelenina, tofu
Večeře: zeleninový salát, tmavé celozrné pečivo

Občas si dám i svačinu, to když mám delší den. V takovém případě jsou rozestupy mezi jídem 3-4 hodiny. Svačinu tvoří Tyčinka bombus natural energy a sojové mléko.

Cítím se skvěle. Smaozřejmě jsou i špatné dny, kdy na mě všechno spadne, myslím an to, že jsme nula a měla bych zvrycet ten přísun jídla. V takových chvílích jdu za přáteli, nebo přítelem (pokud může) a prostě se přivádím na jiné myšlenky.

Moje momentální váha skáče mezi 52 a 54 kilogramy. Záleží na tom, jak moc se během dne hýbu a v jakou hodinu se vážím. Vážení jsem omezila na jendo denně. A dva dny se mi dokonce povedlo se nezvážit vůbec.

Nechci, aby jídlo bylo mým nepřítelem a strašákem. Chci, abych si ho užívala. Abych se nebála čísla na váze, ale brala ho jako motivaci. Protože moje zdraví je přednější než nějaká pitomá mezírka mezi stehny.

Hodně jsme se bála, co si o mě lidé myslejí. Ale pomalu se začínám učit, že je to úplně jedno. Jejich pohledy už si neberu tak osobně, a když náhodou zachytím, jak se na mě někdo dívá, usměju se na něj. Jen tak porstě. Určitě je to lepší, než se začít být, co si asi myslí. Protože není důležité to, co i o vás myslí ostatní. Jste to vy. Na vás záleží. Hodně z těch lidí ani neví, co si myslet samo o sobě, natož pak o vás.

Holky, mějte se rády. Mějte se rády a užívejte si života :)



Co se se mnou děje?

9. února 2017 v 21:00 | Meh |  To ostatní
Slíbila jsem, že se ozvu.
A tak se ozývám...

Co se dělo?
Je to se mnou jako na houpačce... Aby jste rozumněli, v sobotu jsem měla hodně velko depresi a zrovna tu byl přítel a prostě jsem se mu tu absolutně zhroutila.
A co z toho mám? Že jsem mu to neměla říkat, neměla jsme ho tím zatěžovat a prostě si to vyřešit sama se sebou. Jenže já toužila, aby to někdo věděl. Přítel by měl o vás vědět všechno. Jenže jsem mu tím přidělala starosti a teď se trápí, bojí se o mě a nervuje se. A můžu za to já. Zatleskám si *tlesk tlesk*...

Jak je to se mnou a jídlem?
Jím 3x denně. Není to žádná hitparáda, ale jím. Začínám po troškách, protože jak nejsem zvyklá jíst, tak jsem furt plná a je mi občs hodně špatně (jao třeba dneska, hehe). Ale pomalu ale jistě jdu vpřed.

Jak jsem na tom s psychikou?
Kvůli tomu sem píšu po už po týdnu... Někteří lidé si totiž neuvědomují váhu svých slov. Jak je pro někoho jednoduché z jedné věty pochybovat o celé svojí existenci...

Případ č.1: *zpívám. příjde ke mně spolužačka, chvíli zpívá taky, při pauze se na mě otočí* Hele nedělej to. *nechápavě se na ní podívám* No, to co děláš. Jak zpíváš. Nezpívej tak, je to divný. Fakt to nedělej. *a vážně se mi dívá do očí* /konec případu/
Co to se mnou asi udělalo... Ještě teď to ve mě hlodá. JEŠTĚ TEĎ. Začala jsem o sobě pochybovat, začala jsem si všímat svého hlasu, začala jsem se opět bát zpívat. A to už jsem byla na dobré cestě...

Případ č.2: *jdu do školy, na sobě košili z New Yorkeru, kde právě změnili číslování. V šatně si na to stěžuju, protože v S plavu jak rybička v atlantiku. Přidá se spolužák* No, tak to teda nevim, co bude dělat *jeho holka*, asi bude shánět XXXXXXS. /the end/
Zní to nevině, že jo? Jenže moje hlava z toho udělala něco úplně jiného. Myslí si, že si tlustá. A má pravdu.
Jo, skoro neškodné dvě věty. Haha.

Takže lidi, kdokoliv sem zavítá, dávejte pozor na to, co lidem okolo sebe říkáte. I kdybyste to plácli jako největší blbost a vlastně to nemysleli vážně, nikdy nevíte, jak si to ten člověk před vámi vezme. Přemýšlejte, než něco řeknete.

Takže ano, jsem na tom bídně. Ale pracuju na tom. Snažím se na dnech hledat poziivní věci. Jenom pozitivní, nic negativního. A to i na lidech, kteří jsou kolem mě. Občas mi to jde, občas ne. prostě houpačka.

To je ode mne pro dnešek tak nějak všechno... Někdy se zase ozvu. Všechny se tu držte, mám vás ráda :))

Meh


Potřebuji čas

3. února 2017 v 10:13 | Meh |  To ostatní
Po včerejšku, kdy jsem byla plně rozhodnutá všechno říci, potřebuji chvíli času. Potřebuji si srovnat všechno v hlavě. Stále se znovu a znovu dívám na tu fotku... Proto se tady pár dnů/týdnů/nevím neobjevím. Určitě vám ale dám o sobě někdy vědět.

Vaše blogy nejspíše číst budu, ale nejspíše bez komentářů. Opravdu potřebuji pauzu. Prostě nevím, co mám dělat...

Vaše ztrápená Meh


Nevím co si myslet

2. února 2017 v 22:45 | Meh |  Z hlubiny duše
Já nevím, co si myslet. Jsme neskutečně pohnutá...



2.2.-Den bez počítání kalorií

2. února 2017 v 13:41 | Meh |  Den za dnem
6:45 - 25g musli, rýžové mléko
13:15 - nudle, bonduelle mexicana (miska)+jedna reklamní hořká čokoládička (taková mini)


Opět je příjem vyšší, než v přechozích dnech. Důvod je prostý, tělo chci nastartovat k vyšším výkonům a to udělám jenom tím, že dostane některé dny více kalorií. Zítra jsou prázdniny a já netuším, co si dám k jídlu. Jen doufám, že mě nikdo nebude nutit jíst.

Nicméně, včera jsem si koupila v DM 1l rýžového mléka. Po menších to neměli :D. Naštěstí mi docela i chutná, ne jako mandlové (keré jsem ochutnávala od kamarádky). Mám doma ještě sojové vanilkové alpro mléko, to ještě le nevím, kdy si dám.

Dnešek jsem si včera vyhlásila jakožto bezkalorický den. To znamená, že dneska nebudu počítat kalorie, nebudu se dívat do tabulek a prostě si dám množství, které se mi zdá akorát. Nejsou totiž kcal jako kcal. Například ta bonduell směs má sice trochu víc kcal, ale má v sobě živiny, které momentálně potřebuji, protože jsem je tělu dlouho nedopřála a ono si o to začíná říkat. Takže dneska proto nevidíte napsané kcal :)

Máme takové hnědé misky, menší. Můžu vám říct, že váhově to bylo cca 50g nudlí a trochu více fazolí s kukuřicí (mexicana). Alespoň jsem tedy do sebe dostala vlákninu a třeba už si konečně pořádně díky tomu vyprázdnm střeva :D

Teď, jak to tak mám v sobě na mě přichází mírné výčitky... Chci je ale zahnat. Nechci si tohle vyčítat. Nevím no, je pravda že jsem nemusela jíst všechny ty nudle, mohla jsme si jich dát méně... Achjo, já se toho nezbavim.

Čokoládičku jsem snědla před rodičema, protože zas měli ty kecy typu: Ty nejíš... a blablabla...

Meh


1.2.

1. února 2017 v 12:34 | Meh |  Den za dnem
6:45 - 15g musli (49,51 kcal), 15g jogurt bílý domácí (9,98 kcal), 1g med (3,33 kcal)
12:30 - 37g nudle (66,94 kcal), 50g bonduel mexicana (53,54 kcal), 21g zelenina (10,79 kcal)
Celkem: 194,09 kcal (jsem to rozšoupla ažmoc, ehe)

Určitě vidíte, že dneska jsme si dopřála trochu větší příjem. Je to z toho důvodu, že chci aby tělo zase začalo spalovat a tak je příjem dneska trochu vyšší. Zároveň jdu odpoledne s kamarádkou na kafe a urputně doufám, že mě nebude nutit nic jíst... Tohle jídlo mám hodně dopředu naplánované, vlastně už včera večer jsem měla přichystanou malou rkabičku a v ní tu snídani. A oběd jsem měla promyšlený už od soboty večer. Je to divný? :D

Abych nezapomněla... Jsem si ránoc htěla dát muffin, který jsem dělala, no... Tak jsem si kousla a začala jsem se dusit. Jakože fakt dusit, uplně totálně. Takovou bezmoc si už nikdy nepřeju zažít, absolutně jsem nevěděla co mám dělat, tak jsem se to všechno snažila vyplivnout a spláchnout vodou. Naštěstí se povedlo. Ještě teď mám poškrábanej krk zevnitř a cítím to. Fujky, to bylo určitě znamení že nemám bejt prase.

Nicméně mám dneska brutální lítačku... Ještě musím do krámu (am něco jako pracuju) a pak jdu s kamarádkou na akfe a ještě jsme musela něco udělat doma, do toho nám profesor vyhrožuje testem z fyziky, fjůůů. Mno nic, já jedu do kola, mějte se fanfárově papa :)

Váha: 53,9 kg ^^

Meh
PS: Tentokrát tu máme rovnou i převody :)