Hi there

27. května 2017 v 21:58 | Meh |  Z hlubiny duše
Ahoj,

dávám o sobě zase vědět. Pár věcí se stalo, tak vám je napíšu do bodů:

1. Minulý víkend se ze mě oficiálně stala dospělá osoba. Je to divný. Ale fajn.

2. Psychiatr mi začal ''vyhrožovat'' antidepresivama.

3. Na zádech se mi objevují modřiny od sezení

4. Začínám do toho zase padat...

Ano, ta poslední věc mě děsí. Bohužel, do toho zase začínám padat. Vím, že bych neměla, ale já miluju ten pocit být malá. Malinká a křehká. Říkala jsem o tom svému příteli. Byl z toho hodně nešťastný, a to já nechci, a tak se snažím jíst, ale moc mi to nejde...

Dávám vám sem tohle porovnání. V roce 2016 jsem vypadala ještě hůře, předtím, než jsem tohle všechno začala. A ta druhá fotka už taky není mco aktuální. Doufám, že vás moje předchozí já moc nevyděsí.
A pokud mě náhodou někdo pozná, nechte si to prosím pro sebe. Díky.
PS: Ta mikina je mi teď jako šaty...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 27. května 2017 v 22:38 | Reagovat

Tak tomu hovorím průser.  ..

2 Dianay Dianay | Web | 29. května 2017 v 8:16 | Reagovat

Zlatíčko, musíš být silná, musíš se držet. Tahle nemoc je strašná svině, nevíš nikdy, kdy se znovu objeví. Na chvíli ji dostaneš z hlavy a pak boom. Už je zase zpátky.

Už tohle nechci, ale bože, kdybych nebyla takhle strašně odporná. Ale nedokážu takhle prostě žít ...

3 Kara Kara | Web | 29. května 2017 v 11:01 | Reagovat

Ach to je mi líto. Snaž se zlatíčko, musíš se z toho dostat, musíš to mít ty pod kontrolovou - ne ana!

4 Týna Týna | E-mail | 31. května 2017 v 8:45 | Reagovat

Měla jsem období, kdy jsem byla celkem ok, ale poslední dva měsíce jsem do toho spadla zase úplně totálně...snažím se jíst, protože mám hlad, ale ubírám si kde můžu neustále se kontroluju....ze začátku jsem měla jen hrozné deprese, ale teď mám pocit, že můj mozek je vygumovaný, oddal se anorexii...nevím, čeho chci dosáhnout, když vážím 49-50 kilo na 174 cm...Možná i míň. Lidi si všímaj, jak zase hubnu, já to taky vidím, bojím se, a přesto to nejde...nejde přidat příjem, nejde sníst nic "mimo", nejde a nejde...Bojím se hrozně, že mě všichni budou buzerovat (opět), jak vypadám,bojím se, že někde skončím....Bojuj. Snad tenhle boj jednou všechny vyhrajeme.

5 I can I can | Web | 31. května 2017 v 12:35 | Reagovat

[4]: Přesně tímhle procházím... Vím, že musím, nebo že bych měla, ale prostě to nejde.

6 Týna Týna | E-mail | 31. května 2017 v 12:46 | Reagovat

[5]: Drž se :) u mě ještě se začalo objevovat, že se jednou za čas doma prostě přejím...a smaozřejmě zvracím. Kdyby to "šlo" a nemusela jsem normálně fungovat, nejím nic :/ strašný, ten pocit,že se bojíš jídla.

7 Tashi Rosse Tashi Rosse | E-mail | Web | 31. května 2017 v 14:05 | Reagovat

Přeju ti mnoho síly a odhodlání! Protože to není sranda. Na místě tvého přítele, také bych o tebe měla strach. Doufám, že budeš v pořádku. Snaž se a ono to pujde! :)
-Tash♥

8 proana-hannah proana-hannah | Web | 6. června 2017 v 6:29 | Reagovat

To mně nejvíc ze všeho pomohly léky.. nedovedu si představit, jak bych bez nich teď fungovala... I jídlo o trochu míň řeším:) držím palce! Tahle nemoc se těžko zvládá bez pomoci, já jsem ráda za léčebnu:)..začátky jsou těžký pro každýho, ale potom je to ok, neboj se..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama