Červenec 2017

Oh, just don't stop fighting

28. července 2017 v 14:48 | Meh
Nepřestávám bojovat. Tedy, snažím se nepřestávat bojovat.

Některé dny jsou horší, některé dny jsou lepší, stále to kolísá ze strany na stranu. Momentálně jsem u svých prarodičů, babička mě stále ponouká, ať si něco dám. Každou půlhodinu. Dnes jsem měla jogurt, hřeben s povidlama, kuřecí plátek s bramborem a zmrzku. A to jsou teprve tři hodiny odpoledne :)))))
Šílím z toho... Ale musím přibrat, prostě musím. Nechci, aby mě někam zavřeli a já pak byla 'ta, co byla zavřená, protože nechtěla jíst'. Jakmile by mě někam zavřeli, domítala bych jíst. Chci to zkusit sama, ne aby mi do toho někdo kecal. Já jsem se do tohohle dostala, tak se z toho taky vyhrabu.

Někdy bych nejraději odešla. Úplně odešla, nebyla tady. Jenže to nemohu.

Váha: ze 48,6 kg na 50,6 kg za týden - část mě řve vzteky, část radostí

Meh


Dear voice in my head

11. července 2017 v 21:32 | Meh |  Z hlubiny duše
Dear voice in my head,

Když jsi se začal ozývat, ignorovala jsem tě. Jenže ty ses stával hlasitějším a já ti nakonec z části podlehla. Začala jsem chodit k výživové poradkyni, která mi pomohla tě umlčet. To jsem si tedy alespoň myslela. Ty jsi totiž pouze ustoupil do pozadí.
Po roce jsi byl zpět v ještě větší síle. A tentokrát jsem ti podlehla úplně. Stal si se mým přítelem. Ze začátku jsi mi pouze slabě našeptával, co mám dělat, kam mám jít, co mám říkat. Postupně si získal mé přátelství a mou hlavu. A tehdy ti už nic nebránilo začít naplno.
Pomáhal jsi mi schovávat jídlo, lhát mé rodině, lhát mému příteli a ze všeho nejvíce jsi mi pomáhal nejíst. Stal ses středem mého světa. Byl jsi modla, ke které jsem vzhlížela. Jenom 200 kcal za den. Ani o kcal víc. A žádné tuky, běda ti.
A já tě poslouchala, jako pejsek, na slovo...

Jenže teď je to pryč. Dostal jsi mě až sem. A já tě mám plné zuby. Nenávidím tě, jsi jenom hajzl, kterej straší v mojí hlavě. Už tu nejsi vítaný, vypadni. Nejsi můj hlas a už nade mnou nemáš moc. Jdi do háje. Adios.

Nemůžu všechno svalovat jen na tebe, protože za to můžu taky, ale to ty jsi ta hlavní příčina. Oni se dívají. Oni tě soudí.
Kdo mě soudí? Ti okolo mě? Tak ať si soudí! Stejně z velké části na mě do pěti minut zapomenou! Vždyť mi může být úplně jedno, co si o mně kdo myslí! Já jsem já, žiju jenom jednou. A život je příliš krátký na to, abych se zaobírala tím, že tady mám centimetr navíc, tady na váze se objevilo deko navíc a to už je přece špatně. Podle koho je to špatně? Podle tebe? Ale prosímtě...

Mnoho lidí jsi svou podmanivostí dostal až do hrobu. Jenže mě tam nedostaneš. Mě ne. Nakopu ti zadek. Ukážu ti, kdo jsem. Tentokrát pohřbím já tebe, hluboko do země, zadupu tě a už tě nikdy v životě neuslyším. Jsi jenom špína všech špín, zoufalé nic, co touží po pozornosti. Mám tě dost.

Už tě nebudu poslouchat. Nebudu poslouchat tvé šeptání, jak bych už neměla nic jíst, protože jsem tlusté prase. Nebudu poslouchat tvůj křik nad počtem kalorií blbé sušenky o 25 gramech. Už ne.

Sincerely, Meh