Srpen 2017

I don't wanna eat

17. srpna 2017 v 21:50 | Meh |  Den za dnem
Ty změny nálad jsou opravdu na h*vno. Jendou se cítím skvěle, jím v pohodě, jsme happy, všechno je super. A to střídají tyhle stavy. Chce se mi brečet, nechci jíst, chci umřít a nebo radši zmizet.

Jop, už zase. Už zase je tu ten pocit, že jsem enormě obrovská. Myslím ale, že to má co dělat s pocitem kontroly a strachem. Bojím se, že když začnu jíst, tak ztratím kontrolu nad váhou a přiberu znova na 72 i s posilama. Hrozně moc toužím po tom znovu hladovět, znovu si nedat jídlo nebo to alespoň omezit na 3 jídla denně.

Jenže jsme hlídaná na každém kroku. A dokud nebudu na 55 kg, zůstane to tak. A i potom budou strážit každé moje sousto.

Nikdy nedopusťte, aby se o tom, co děláte dozvěděl někdo z vašich blízkých. Vlastně. snažte se s tim vůbec nezačínat. Vleze vám to do hlavy. A jen těžko se toho hlásku zbavuje.

Snídaně: Jogobella light, musli
Oběd: kuřecí čína s rýží (250g)
Svačina: malý kousek domácího odlehčeného cheesecaku (dělala jsem sama), později zmrzlina s kamarádkou (jogurtová)
Večeře: 2 vajíčka, půlka žitného chleba s gervais
Aktivity: 3 hodiny procházka po městě

A stejně se cítím, jako bych sežrala celý svět.

Meh


Wedding

13. srpna 2017 v 9:57 | Meh |  Den za dnem
Ve čtvrtek moje váha spadla opět na 49 kg. Trápila jsem se s jídlem, byla jsem hladová a dopustila jsem to. Rodiče mi začali znovu vyhrožovat hospotalizací. Jestli klesneš pod 45, tak jdeš. Jak už to tak chodí, moje nálady jsou jako horská dráha, domnívám se, že je to jeden z důsledků nedostatku nějakého vitamínu nebo něčeho. Takže jsem se zase oklepala a teď mám 51,3 kg. Schválně, jak dlouho mi to vydrží. Jestli mě nevyděsí to, že se dostanu nad 52 či až na 55. Uvidíme.

Včera jsem byla na svatbě kamarádů mého přítele. Svatba byla hezká, jenže jsem měla dvakrát takovej menší breakdown. Poprvé při zjištění, že na místě odpolední oslavy jsou jenom suché záchody (měla jsem moc hezké šaty, byl ami zima, měla jsem hlad a byla jsem unavená) a podruhé když jeden z kamarádů přítele měl blbou poznámku o tom, že přítel nepije aby mě mohl potom odvézt domů. Přišla jsme si jak hysterka, což můj pláč ještě zásobilo. Prostě hormony...

Hormony mě přivádí k tomu, že každým dnem očekávám měsíčky. Stále nepřicházejí, což mě trohcu děsí. S přítelem nespíme, to mě neděsí, spíš mě děsí ta nevědomost, kdy už je dostanu nebo jestli vůbec.

Na svatnách bývá takový hezký zvyk, a to ten, že nevěsta se otočí a hodí svou květinu do davu svobodných dívek/žen. No, chytila sjem květinu. Nevím, jestli z toho byl můj přítel nadšený, to nedokážu říct, spíš ne než ano. Podle mě to ale nic neznamená. Je to jenom hez,ý zvyk, nic víc. Spíš mu pak vadilo, že na každém kroku potkával poznámky typu 'Tak příště ty, jo, Hahaha'. To mi vadilo taky.

Už jen 18 dní do prvního září. Návrat do školy, do maturitního ročníku, mě na jendu stranu děsí a na druhou ho uvítám. Budu mít konečně pevný řád v jídle, protože bude čas na svačinu. Zároveň se ale bojím spolužáků. SPíš tedy některých spolužaček. Ale na to je ještě čas...

Doufám, že s emáte dobře :)

Meh


Tired

7. srpna 2017 v 23:24 | Meh |  Den za dnem
Jsem unavená. Jsem tak moc unavená z toho všeho, co se kolem děje. Jsem unavená z jídla a neustálých myšlenek na něj. Už mě to nebaví.

9:00 - 120g activia s musli
13:00 - jeden brambor, dvě vajíčka do omelety (používám kokosový olej)
17:00 - jogurt Yobar (170g)
19:15 - 250g brambory

Snažím se jíst tak, abych měla vždy 12 hodin minimálně pauzu. Doporučuje se to.

Nechce se mi vůbec nic, ale zároveň chci dělat tolik věcí. Chtěla bych být jako ty holky, které mají rychlý metabolismus. Mám takovou kamarádku, která se endostane nad 48 kilo. Myslím, že jí v koutku duše závidím...

Meh


Awake

5. srpna 2017 v 20:23 | Meh |  Den za dnem
Dnes v noci jsem nemohla spát. Je to u mě normální, ale většinou alespoň tak těch 5 hodin naspím, případně usnu k ránu. Jenže dnes to bylo jiné. Vím určitě, že jsem minimálně hodinu spala, páč jsem poslouchala audioknihu a jednu část si nepamatuji. Jenže to je vše. Kolem páté hodiny ranní jsem to vzdala a pustila si seriál a poté film. Z pokoje jsem vylezla kolem osmé. Opravdu nevím, jakto, že sjem nespala. I když, možná trochu tuším. Těžko říci.

Je to se mnou bída, vím. A můžu si za to sama. Jenže mě to rpostě nejde, pořád se nemůžu zbavit toho obrazu ze zrcadla. A hrozně mi to vadí...

8:30 - Skyr s musli
13:45 - tmavá bageta s lososem (Boublevard)
17:15 - 170g salát, knackerbrot
18:30 - 200g meloun
Pitný režim - skoro 3 litry
Aktivity - 55 minut jízda na kole, hodinová procházka, studená sprcha 5 minut

Jsem šílenec. Blázen... Neměla bych to dělat.

Meh

Again?

3. srpna 2017 v 22:59 | Meh |  Z hlubiny duše
Můj terapeut často říká: Musíš být svobodná. Musíš přibírat pro sebe, ne pro ostatní.

Vzdala jsem mu odporovat. Co když nechci přibírat pro sebe? Já nejsme důležitá. To ten bolestný výraz v očích mého přítele. To je to, co mě pohání. Nesnesu to, že se trápí, kvůli mě. Přidělávám mu starosti. A to nechci.

Jenže to začíná být špatné, znovu. 51,8 kg ukázala váha. Zrcadlo mě zrazuje. Nevím, kdo jsem, nevím, jak vypadám. Když se podívám na fotky z tábora, kde jsem byla, vypadám jako živoucí kostřička. Jenže když se na sebe podívám do zrcadla, vidím tlustou holku, co se přežírá.

Jendou jsem si zkusmo znovu spočítala kalorie jeden den, kdy jsem si myslela jak hrozně moc jsem jedla. Bylo to něco kolem 800 kcal. To není hodně. Ale já se cítila, že jsem snědla všechno jídlo světa a chtělo se mi brečet.

Myslela jsem si, že to všechno zvládnu sama, ale teď si myslím, že to nezvládnu. Že by mě měli někam zavřít. Jenže to nechci.

Je to začarovanej kruh... Cítím se hrozně, žiji ze dne na den.

Na 14 dní mi odvezli koně, najendou jako bych neměla co dělat. A já orpavdu nemám. Je to šílené. Nemůžu být sama se sebou.

Nevím, co mám dělat.

10:30 - activie s musli
12:45 - zeleninový salát 100g, 30g cereální kaiserka
14:30 - malá jogurtová zmrzlina
19:30 - zeleninový salát 89g, 27g kaiserka

Jak jsem to napsala, necítím, že by toho bylo hodně. DOhromady to dává kolem 300 kcal. Zase do toho padám...