Září 2017

Sunshine

29. září 2017 v 17:46 | Meh |  Den za dnem
Jistě jste si všimli změny v designu blogu. Na temnější. Myslím, že to ještě změním, ale momentálně se mi to líbí a určitě to tak zase chvíli zůstane. Doufám, že se líbí i vám :)

Váha mi spadla zase na 51 kg. Panikařím, protože jestli to zjistí mamka, bude mě zase sledovat na každym kroku. Já ale ani nevím, jestli chci zhubnout. Asi ne? Nevím. Vím jenom, že chci žít zase normální život bez počítání každé malé neinteligentní jednotky jménem kalorie.

Miluju sluníško, miluju slunečné počasí a proto se mi teď také daří líp. Protože je teplo! Yay!

28.9.
9:30 - ovesná kaše
14:00 - 80g rýže se zeleninou
17:20 - zmrzlina (kornout vanilka)
20:00 - sendvič s tuňákem

Ta večeře byla na pumpě. Myslela jsem si, že se naše setkání se známými tolik neprotáhne, ale skonščili jsme před osmou a pak pro mě přijel přítel a jeli jsme pryč, takže jsme zasavili na pumpě a koupil mi tenhle sendvič. Byl moc dobrý, ale bylo to bílé pečivo. Bílému pečivu se vyhejbám jak jen to jde, ani nevím proč. Asi se ho bojím :D

29.9.
9:00 - skyr brusinka s musli
12:30 - 75g špagety se zeleninou
16:15 - 120g mražený jogurt s medem přírodní
19:30 - zapečené brambory se zeleninou
20:10 - 72g zmrzka (ještě jsem ji nedojedla a jak to sem tak píšu, tak začínám orpavdu cítít velké výčitky... asi jí nechám být) - snědla jsem 18g, zbytek vrátila a teď mám špatnou náladu

S dneškem jsem spokojená. Na jogurt jsem se opravdu moc těšila, protože ho mám slíbený už dlouho, a i když jsem si dneska myslela, že si ho nedám, jsem ráda, že jsem to udělala. Dodal mi potřebnou energii a na chvíli jsem přestala vypadat jako chodící mrtvolka.

Jop, vypadám jako mrtvolka. Bílá osoba s kruhama pod očima a mstnými vlasy. Stává se :D

Jak se daří vím? :)

Meh


Pain

27. září 2017 v 14:00 | Meh |  Den za dnem
Bolest, tak by se dal nazvat dnešní den. Je mi totiž už druhý den poměrně špatně. Ať už sním cokoliv, dělám cokoliv, koukám na cokoliv, dříve či později mi začne být špatně. Doufám, že je to přechodný stav kvůli krámům, které se ráčily po 14-ti denním zpoždění ukázat. Choděj si kdy chtěj.

26.9.
5:45 - ovesná kaše
12:15 - kuřecí čína s rýží (potom jsem málem zvracela...)
18:55 - vejce, žitný chléb s lučinou

Ano, byla to bída. Kvůli mému 'je mi blbě' stavu to fakt uplně nešlo, musela jsem vynechat i trénink.

27.9.
6:45 - hruškovo-tvarohový domácí koláč (moc dobrej, stejně mi bylo blbě)
9:45 - Bebe oříšek
14:15 - rýže s hráškem, mrkví a kukuřicí
Večeře: ještě nevím

Za chvíli má přijít kamarádka, na kterou s ehrozně moc těším! Je super a mám jí moc ráda. Ona mě snad taky :D Ještě nevím, jestli si od ní budu nechávat zase barvit vlasy nebo to nehcám ještě být. Ale asi to nechám být.

Ve škole je to docela šílené, začíná opět období písemek, takže stres stres stres, ale snad to bude dobré :)

Co vy?

Meh


To the bone

25. září 2017 v 18:00 | Meh |  Den za dnem
Jak již název napovídá, včera jsem viděla film, o kterém teď všichni hodně mluví. Chtěla jsem se na něj podívat, ale nikde jsem ho nemohla najít, ale když ho odporučila stránka Anabell, rozhodla jsem s epustit znovu do hledání. Našla jsme ho s českými titulky na sledujufilmy.cz.

Původně jsem se chtěla včera podívat jen na kousek a pořádně se podívat až dnes, protože už bylo po deváté hodině, když jsem ho pouštěla a byla jsem docela unavená. Tohle ale není film, od kterého byste mohli jentak zmizet. Film mě učaroval a rozbrečel, a to hned v několika částech.

Nejenom že hlavní hrdinka Eli (ellen) ztvárněná herečkou Lily Collins je neskutečně nádherná, ale sama si i anorexií prošla a obdivuji tu odvahu do toho 'jít znovu' jenom kvůli filmu.

Poslední část filmu mě úplně dostala do kolen. Ten jsem rpobrečela snad celý. Bylo to až moc bolestné, až moc mi to připomínalo mě a tak hrozně mi to mluvilo k srdci. Uvědomila jsem si, jak moc jsem sobecká. Ještě nevím, jestli jsem si to uvědomila plně, ale něco málo ve mě hlodá.

Jsem sobec. Myslím na sebe. Snažím se sama sobě předstírat, jak myslím na druhé a bla bla bla, ale není to pravda. Kdybych myslela na druhé, tohle nedělám.

Otázka tedy je, jestli se z té sobeckosti dokážu dostat. Ne kvůli sobě, jak mi furt omýlá můj terapeut ( u kterého jsem mimochodem dobré dva měsíce nebyla a je mi líp jak nikdy), ale kvůli přítelovi a rodině. Uvidíme, jestli to zvládnu. Už tu nechci na blogu stále brečet (jo, je to otravné, chudáček Meh tohle, chudáček Meh támhleto), jak mi to nejde a jak chci být malá, i když je mi jasný, že ten čas určitě zase příjde a zase se s těma myšlenkama budu užírat. uvidíme, jak dlouho mi tenhle postoj vydrží.

25.9.
6:45 - buchta se švestkami, kakao
9:45 - Bebe sušenky
12:15 - pohanková palačinka na slano (sýr, šunka a žampiony) - snědla jsem 2/3
18:50 - přesně 26 špaget, zelenina...

Chci se sebou něco udělat, nemůžu takhle být přece navěky...

Meh


23.9.

23. září 2017 v 13:35 | Meh |  Den za dnem
Venku je zima, ve škole je zima, doba je TEPLO. Yay.

Mám ráda podzim, ale jen když je takový teplý, hezký, všude s epovalují suché spadané listy a skrz stromy prosvítají chladné paprsky slunce. Tenhle podzim, jaký je teď, nemám ráda. Je furt zima a hrozně deštivo. Mám pa z toho akorát špatnou náladu a je to na pytel :/

Začala jsem se hlídat, i přesto se ale snažím jíst tak nějak, abych nehubla (v rámci možností). Můj cíl je spíše nepřibrat. Zajímavé :D

Včera jsem byla po roce zase na koncertě kamaráda. Tak veselýho člověka na venek jsem snad ještě nepoznala. O to více se bojím, co schovává pod tou vrstvou veselí.

22.9.
5:45 - Pilos skyr s musli
9:45 - malý banán, sojové mléko vanilka
14:00 - 150g kuskus se zeleninou
18:15 - dva tmavé toustíky zapečené se šunkou a sýrem
Pohyb: Pěší chůze, sedy-lehy, 2 hodiny koncert + další 2 hodiny pobíhání z místa na místo v klubu

Jsem s tím spokojená. Váha je na 51,4 kg a tam bych i ráda zůstala, říkám si, že je to takový ideál pro mě.

Jak se máte vy? :)

Meh

PS: Na fotce je nádherná tanečnice Maddie Ziegler. Obdivuji ji.


Nenapravitelná?

20. září 2017 v 13:50 | Meh |  Den za dnem
Nenapravitelná, přesně ak se cítím. Pere se to ve mě jako snad nikdy. Jedna stránka chce být maličká a perfektní, ta druhá do toho nechce spadnout, nechce se dívat na vyděšené pohledy kolem sebe, nechce působit problémy rodině a hlavně nechce vidět ten smutek v očích milované osoby.

Zajímavé, vždycky postavím na první místo tu špatnou stránku. Ani nevím, proč to dělám. Vaše komentáře mi hodně pomáhají, ani nevím proč, ale cítím vždycky takovou rados,t když vidím o komentář navíc... Začínám si myslet, že mi jde jenom o pozornost. Nebo možná ne. Spíš hledám uznání, to je asi to správné slovo. Chjo...

19.9.
5:45 - ovesná kaše
8:45 - malý banán
12:45 - zapečené brambory (zapekla jsem je se zeleninou, bez tuku, bez ničeho, jenom je v tom přidané vajíčko)
15:45 - 45g žitný chléb, čistý vývar
20:00 - activie (kvůli příteli)

V úterý a čtvrtek mám tréninky. Už jsem potom nic jíst nechtěla, ale přítel šel domů se mnou a chtěl, aych si dala alespoň něco, tak jsem zvolila jogurt. Vypadá to jako by to bylo hodně, taky mi to tak napsané připadá, ale kaloricky i s pohybem mi to vychází něco málo přes 100kcal.

20.9.
6:45 - skyr s musli
9:45 - domácí muffin
13:15 - kuskus se zeleninou (200g)
Večeře: domácí burgr

Budu dělat domácí burgry. Mám koupený čedar, za chvíli půjdu pro maso... Je to pro mě hodně výzva, kvůli tomu nechci jíst svačinu. Musím to zvládnout, můžu si do něj dát cokoliv, to je super, budu vědět, co v tom je i přesnou hodnotu..

Ano, opět počítám kalorie. Občas na to zapomenu, ale alespoň orientačně je počítám. Myslím, že tyhlety stavy maj něco spolenčého s blížící se menstruací, vždy je to v tom období horší.

Na jendu stranu chci hrozně moc být šťastná ve své kůži! Durhá strana u tohohle není... Sakra už do háje, já chci bejt v pohodě, moc jíst co chci, bejt prostě v cajku a nestarat se o to, že pečivo má tolik a tolik kcal a že je to hrůza a proto ho nemůžu jíst. Fakt mě to s*re...

Držte se, Meh :)


18.9.

18. září 2017 v 17:12 | Meh |  Den za dnem
Opět se sebou bojuji. Moje poslední vtíravá myšlenka zní: 'Dostanu se na 55, rodiče mi daj pokoj a pak zase začnu se snižováním jídla.'

Proč to chci? Nevím... Mám pocit, že jsem perfekcionista. Potřebuju být ve všem skvělá, což se na mém těle podepisuje i v baletu. Od září jsem znovu začala tancovat a prostě podvědomě chci být nejlepší ze skupiny a hodně to odnáší moje záda, kotníky a kolena. Vímm, že bych měla brzdit, ale prostě to nejde...

Jsem divná :D

Jídelníček:
6:45 - špaldový koláč
12:45 - rýžové nudle samotné, vařené
Mezi 18 a 19: kuřecí vývar, žitný chléb
18:15 - salát (100g), brambory (70g)

S tou večeří si ještě nejsem jistá, protože ještě jsou brambory a mě začaly hrozně brambory chutnat. Není to moc kalorické, je to pomrně rychlé, přírodní a mají dobrou chuť.

Asi bych neměla sledovat, co jím. Neměla bych se starat o váhu, která je teď na 52,2 kg. Jenže mě se hrozně líbí holky, co mají hubené nohy. Příjdou mi krásné a já bych hrozně chtěla být jako ony. Občas se přistihnu, že sleduju nohy všech, co chodí kolem mě a přirovnávám je k těm svým, případně se na ně prostě dívám. Nevím, asi to je úchylka :D
Tohle celé už ani není o tom, že se cítím tlustá. Cítím, občas, ale spíš cítím potřebu být malinká, křehká, aby mě přítel mohl nosti v náručí )což může a dělá, ale stejně...).

Doufám, že se máte dobře :)

Meh


16.9.

16. září 2017 v 21:52 | Meh |  Den za dnem
Den za dnem, venku ujíždí vlak a za mříží se otáčí svět. Vítr si osedlat tak, jak to umí jen pták, vyletět oknem ven a už se nedívat zpět.

Něco takového mám teď na mysli... Škola je stres, maturita je stres (ano, už teď), semináře jsou stres, příjmačky na vysokou jsou stres.

V poslední době jsem byla hodně v pohodě. Vykašlala jsem se na váhu, jedla pravidelně (stejně mi to vychází tak, že málokdy jsem nad 1000 kcal) a byla šťastná. Jenže teď znovu, poté, co mě mamka dnes zvážila, se mi do mysli začíná vkrádat ten hlas. Ten hnusnej hlas, že chci být hubená až na kost ať to stojí co to stojí. Zatím bojuji a nesnažím se být ohledně svého jídelníčku nějak striktní, ale cítím, že to začíná být opět špatné.

Myslím, že je fér se vám ozvat. Hlavně mi psaní blogu hodně pomáhá. Tyhle věci nemůžu nikomu říci a na internetu, pod rouškou anonymity je to tak moc snadné.

Chtěla bych vědět, jak se máte. Co vás trápí a s čím teď bojujete... Protože mě se to zase začíná hroutit jako domeček z karet.

Vaše malá Meh


School is coming

1. září 2017 v 10:49 | Meh |  Den za dnem
Ahoj :)

Původně jsem se sem už nechtěla nikdy vrátit. Měla jsem krizi. Velkou krizi. Ale teď už je to pryč. Zase jedu nahoru po horské dráze. Přečetla jsem všechno, co jsem tady napsala. Nevěřila jsem vlastním očím. Asi jsem fakt nemocná...

V pondělí začíná školní rok. Vůbec nevím, jak to pro mě bude těžké, jestli budu zvládat a jak to bude s maturitou. Docela se i bojím. Měla bych se co nejdříve probrat knížkama, které mám mít přečtené k maturitě. Četla jsem jich tak maximálně 5 z těch 20, což není uplně ideální. Hlavně si je musím srovnat dle historických kontextů a porovnat je s tím, co musím mít povinně (jako například 2 dramata, 2 prózy a ještě počtově z různých období).

Poslední týden se se mnou táhne neraživost až agresivita vůči všemu, co se děje. Naštěstí jsem ještě neudělala žádnou blbost, třeba že bych po někom ječela nebo něco. Myslím, že je to kvůli škole.

V pondělí mám též zápis na uměleckou školu. Ano, opět začínám tančit a hrozně moc se na to těším.

31.8.
Snídaně: jogurt s musli
Oběd: Caesar salát bez dresinku
Svačina: Corneto vanilka
Večeře: Jogurt, celozrná bulka

Přiznávám, je to jeden z těch slabších jídelníčků. Váha se mi drží pořád stejná, občas sleze více dolů, občas skočí více nahoru, ale stále s epohybuje 50-51 kg. uvidím, jak s tím zvládnu školní rok.

Doufám, že se máte dobře :)

Meh