Březen 2018

Long time ago

19. března 2018 v 19:10 | Meh |  Den za dnem
Je to už dlouho, co jsem se ozvala.

Stále žiji! Kupodivu. Přežila jsem veškeré chřipky, které se v mém okolí vyskytly (nebyla jsem nemocná ani jednou, nechápu), zatím jsem se ještě nezbláznila ze školy a panika z maturity přijde jen občas. Taky jsem absolvovala taneční soutěž, z které si naše trio odneslo zlaté pásmo a postup do krajského kola. To potěší.

Jak jsem na tom s jídlem? Teď už zase lépe. Někdy před 14ti dny mě na váze hrozně vyděsilo číslo 53. Rozklepala jsem se a najendou jsem to zase všechno viděla (i když nebylo co, haha). Další den jsem nad tím mávla rukou, jenže pak mi začalo být z jídla špatně. Nedojedla jsem žádné jídlo a jen jsem se striktně držela časů, kdy bych měla jíst, abych alespoň něco málo do sebe dostala. Zhubla jsem to zpět na 50. Pak jsem to ale ze strachu řekla mamce a ta mi zařídila prášky. Jsou to prášky na žaludek, jsou na předpis a mjí docela hnusné vedlejší účinky. Ale alespoń jím jakžtakž v pohodě. Od pátku mě sužují krámy, jsem věčně naštvaná a nejraději bych sežrala celý svět. V sobotu to zapříčninilo, že jsem si dala svoje fear food. Palačinku s banánem a nutelou. Oplakala jsem to, ale na jendu stranu jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Občas bych ty prášky nejraději vysadila, ale prostě přibrat musím. Říkají to všichni, tak to tak asi musí být.

Musím vás oběhnout, doufám, že vás ještě nezrušili.

Meh
PS: Můj denní příjem stále nepřesáhl 1500 kcal, i s tou palačinkou. Většinou se držím pod tisícovkou. Nevím, co bych všechno musela sníst, aby to bylo víc. Výpočtem se trochu uklidňuji, ale budu s tím muset přestat. Chjo.