Červen 2018

Surviving

27. června 2018 v 11:48 | Meh |  Den za dnem
Ahoj po dlouhé, dlooouhé době :)

Chodím na vaše blogy, chodím koukat i sem, na ten můj. Jen jsem ještě nenašla tu odvahu znovu napsat. Jak to se mnou vypadá?

Tak za prvé, úspěšně jsem udělala maturitu. Předcházelo tomu hodně stresu a tak. Vytáhla jsem si dv dobré a jendu hodně hodně špatnou otázku, nakonec jsem ale všechno dala a můžu pokračovat dál. S tím souvisí i to, že jsem se dostala na obě vysoké školy.

Další věc je ta, že se budu stěhovat. Tento víkend. Se starší sestrou do jednoho bytu. Těším se, na jednu stranu se bojím, jestli to zvládnu. Uvidíme, jaké to bude.

V neposlední řadě cítím tak trochu povinnost vám oznámit, že jsem zasnoubená. Ano, můj přítel se vyslovil a já řekla Ano :). Můj život se obrátil k omnoho lepšímu, co se týče social life. Tak proč to tak necítím uvnitř?

Čím dál častěji se nacházím v temných myšlenkách, zrcadlům se vyhýbám oklikou, bojím se, co v nich uvidím. Bojím se, že spadnu zpět. A to nechci. Trochu blbé je, že ne že bych nechtěla kvůli sobě. Kdyby šlo jen o mě, dál vesele nejím. Jde tu ale o mého snoubence. Nemůžu mu to udělat. Je teď ze mě šťastný, nemůžu ho svou hlavou převálcovat. Nejde to. Je zajímavé, že jsou i chvíle, kdy jsem šťastná s ním. Vůbec nemyslím na to, že někde v koutku hlavy mám uhnízděný ten hlas. V tu chvíli totiž mlčí. Čím delší šťastná chvíle je, tím víc hlasitě potom křičí.

Začala jsem brigádně pracovat s jídlem. Konkrétně s palačinkami, kávou a různými sladkými a slanými sendviči. Kupodivu to pro mě vůbec není nijak 'pokoušející'. Prostě dělám svou práci a na binge ani nemyslím.

Doufám, že se všechny máte fajn, že někdo z vás si občas vzpomene na Meh, která se z tohohle všeho snaží dostat, ale stále v tom tápe.

Mám vás ráda.
Meh.